Cesta na Ukrajinu není vůbec složitá. Jelikož se však
dozvídám některá „fakta“ od cestovatelů cestovní kanceláře „Google
mapy“ a některých odpůrců této země, myslím, že není vůbec zbytečné si
některé věci upřesnit. Byl čas, kdy jsem na Ukrajině odevzdal své
vlastní srdce a moje stávající přítelkyně po mně neprahla jako já po ní,
proto jsem na Ukrajinu létal a jezdil dlouhý čas na víkend každý měsíc.
Ono, když jste zamilovaní, peníze moc neřešíte…
Úplatky
Ukrajinská mentalita je jiná než ta česká. Nemůžu říci, že by byla horší nebo lepší než ta naše, je ale prostě jiná. Co může být normální u nás, nemusí být zcela tak běžné na Ukrajině a naopak. Před cestami na východ Evropy jsem slýchával o možnostech podplácet muže zákona a hlavně celníky. Bohužel, uplácení a korupce je na Ukrajině podstatně více zastoupená než u nás. Tedy alespoň tak, že se dostane i k běžnějšímu člověku, jako jsem třeba já. Nicméně na hranicích jsem nikdy neuplácel. Dostat se do země není problematické, opačná cesta už může být složitější; vždyť například cigarety stojí čtyřikrát méně peněz než u nás, levná je i vodka nebo léky. Pašovat by se dalo cokoliv a toho jsou si vědomi jak polští celníci, tak i slovenští. Pokud pojedete po zemi, počítejte s podrobnou kontrolou zavazadel. Co se týče úplatků jako takových, neradím je nabízet, neboť si tím zapříčiníte na velký malér, pakliže natrefíte na osobu neúplatnou. Že je v zemi vysoká korupce, prostě neznamená, že bere každý. Na peníze ukryté v pasu raději rychle zapomeňte… Raději si za ně kupte bagetu a snězte si jí při čekání na hranicích.
Cesta autem
Projet se ve společnosti přátel či rodiny je naprosto dobrodružná cesta plná zábavy. V roce 2012 jsem takto absolvoval svou vůbec první cestu na Ukrajinu se svými dvěma kamarády a opravdu slovo dobrodružství má zde vysoký význam. Velký milovník aut odřídil celou asi dvacetihodinovou cestu do Kyjeva sám (měli jsme snad tří nebo čtyř hodinovou pauzu asi v půli cesty), ovšem celý výjezd nám už připravil několik překvapení. Tak především; odhoďte si ambice ušetřit na litru plynu nebo benzínu pár haléřů. Pokud v noci narazíte na otevřenou benzínku, tankujte. Ta další už může být zavřena a následující bude sto padesát kilometrů daleko. Dále si nachystejte hotovost, protože ne všude berou karty. Zároveň se Vám hotovost bude hodit, pokud porušíte pravidla slušné jízdy. Policisté k Vám, jako cizinci, nebudou zrovna velkorysí a pokuta za, byť rychlou jízdu, může být přinejmenším na nejvyšší možné hranici nebo klidně za ní.
Pokud upřednostňujete auto, budete si patrně vybírat ze dvou tras. Dejme tomu, že jste Moraváci bydlící na Moravě. Pokud se Vaše auto rozpohybuje v Ostravě, můžete jet přes Polsko nebo Slovensko, případně smíšeně. Obě cesty mají zdánlivé výhody i nevýhody. U Slovenska počítejte s příjemnějším jednáním slovenských celníků v porovnání s těmi polskými. Google mapy tvrdí, že přes Slovensko je cesta po silnici dlouhá 1 247 kilometrů, přes Polsko pak 1 040 kilometrů.
Osobně bych zvažoval i města, přes která pojedete,
protože udělat si pauzu pod Vysokými Tatrami nemusí být k zahození.
Hraniční přechod na slovenské trase přes Užhorod je rychlý a spolehlivý
(alespoň cestou na Ukrajinu). Polští celníci na mne vždy působí spíše
jako vojáci, žádný úsměv, žádné viditelné emoce, zkrátka poker face.
V žádné jiné zemi jsem nezažil takto odtažitý přístup jako právě
v Polsku.
Ukrajinské silnice jsou na tahu do Kyjeva celkem sjízdné, ovšem nějakým otřesům se nevyhnete. Při slovenské trase se může stát, že okolo Mukačeva narazíte na hodně unavené silnice a jízda nepůjde jako po másle. Tak samo, zvláště když Vás zradí GPS navigace, můžete odbočit na špatných místech a Vy po 40 kilometrech zjistíte, že se musíte vracet (i to se nám stalo). Zabloudit na Ukrajině je docela jiný problém než zabloudit zde. Vždyť sama GPS Vás bude opakovat frázi „za 400 kilometrů odbočte vpravo.“ Do té doby pozorujete sbíhající se silniční pruhy a snažíte se neusnout. Ať už jedete jakoukoliv ze zmíněných tras, obě vhodné cesty vedou kolem města Lvov (ukrajinsky Lviv). Jestli máte čas navíc, doporučuji se do tohoto historického města určitě podívat, protože právě Lvov je zcela rozdílný ukrajinské běžné kultuře. Jedná se o naprosto specifické a jedinečné místo.
Už jakmile projedete onou čárou ukrajinského území, naskytne se Vám pohled zachovalých žigulíků a jiných starších kousků na silnicích. Ve městech je pohled naprosto rozdílný a prakticky si ani neřeknete, že se nacházíte na Ukrajině. Nemyslím si, že by Vaše auto (zvláště ve městech) bylo centrem něčího zájmu. Vaše Škoda Octavia nebude nikoho provokovat. Vaše auto můžete využít i pro cestování ve městě, ale třeba v Kyjevě to moc nedoporučuji. Provoz je tak hustý a pomalý, že při přesunu z bodu A do bodu B zestárnete o pár vrásek (hlavně kvůli nervům). Vždyť doprava běžnou hromadnou dopravou je opravdu levná a rychlá… Když už se rozhodnete pro cestu autem, přečtěte si jistá pravidla provozu, která nejsou ve všem stejná jako u nás…
Vaše dovolená jednou skončí a Vy se zase vydáte zpět do ČR. Přechod z Ukrajiny do Evropské unie bude určitě tím nejsložitějším. Pokud pojedete autem a jste mladý kolektiv, pak počítejte, že možná budete trochu provokativní pro celníky z Ukrajiny. V Užhorodu nás při naší první cestě potkala právě taková zkušenost. Celníci z Ukrajiny naše auto navedli do speciální garáže, kde se v autě hrabali zhruba 45 minut. Dejte si pozor, co vezete. Pokud máte choutky brát si s sebou do ČR více než povolené množství cigaret nebo vodky pro kamarády, rozhodně nedoporučuji riskovat tento převoz autem. Před jakýmkoliv plánem Vašich nákupů a převozů doporučuji pročíst si pravidla na stránkách českého Ministerstva zahraničních věcí, pomůže to vyvarovat se nevědomým omylům, na které stejně nikdo nebude brát ohled, protože neznalost neomlouvá.
Tak třeba ukrajinští celníci prohlíželi naše auto a ptali se dokola, zda máme nějaké cigarety a alkohol. Vše jsme jim přiznali, protože jsme byli v limitu. Ptali se znovu a znovu, do toho se zajímali o léky a tak různě. Menší zádrhel nastal, jakmile narazili na v palubní desce schované prášky, které jsme jim zapomněli přiznat. V našich očích, nebo přinejmenším v těch mých, byly patrné jisté obavy. Těžko jsme vysvětlili, že se jedná o Kinedryl, který jsem nám vzal do rezervy, kdyby někomu bylo z jízdy špatně… Měli jsme štěstí, nicméně strážci hranic se prohrabali v našich zavazadlech a choutky měli i na průzkum s obálkou s hotovostí, kterou jim však kamarád vytrhl z rukou. Na slovenské straně se do nás ještě „pustili“ naši braťa. Když se Slováci chtěli podívat do mého zavazadla, byl jsem už tak vynervovaný z ukrajinské kontroly, že jsem si zničil uzávěr brašny, že jsem jim bez uvažování odsekl, že to nejde otevřít. Opravdu jsem nepřemýšlel, že jednám s autoritou, už jsme byli všichni nervózní. Slovák náš postoj pochopil a smířil se s tím. „Tak nám jen ukažte, co máte nahoře,“ odpověděl mi slušně slovenský celník, až mi ho bylo líto, jak jsem mu ošklivě odpověděl.
Ono se může zdát, že přechody mezi Ukrajinou a EU mohou být drsné, když už o tom tak píši, ale nejsou. Moje první cesta na Ukrajinu byla tou, kde jsem si na hranicích zažil nejvíce stresu, ale ty další už byly relativně klidné a až na drobné výjimky celkem bezproblémové. Co Vám mohu na Vašich cestách poradit, je to, že se nesmíte přísným celníkům nijak odevzdávat. Rozhodně není dobré na ně zvyšovat hlas a neprokázat svou ochotu, ale určitě nedoporučuji nediskutovat s nimi, když už nějaký problém nastane. Tak třeba ukrajinská policie někdy zkouší řidiče z neznalosti a sama se tu a tam chytne do pasti, kterou původně připravovali na Vás. I z tohoto důvodu si myslím, že třeba v Rusku má kde kdo v autě kameru, protože tam právo ekonomicky silnějšího platí oproti Ukrajině výrazněji. Jakmile s úsměvem na rtech přesvědčíte strážce zákona o tom, že máte vědomosti o tom, co smíte a co smí on, dostáváte se do mírné výhody. Určitě nesmlouvejte o tom, že jste nejeli rychle, když jste rychle jeli – to je jen Váš problém a výmluvy to jen zhorší. Nenechte však celníky prohrabovat se ve Vašich osobních věcech třeba bez rukavic. Dejte opravdu mírně najevo, že si ne všechno jednání necháte líbit, protože jsem se na Ukrajině nejednou setkal s tím, že dotyčná „autorita“ zkoušela, jak daleko v jednání s Vámi může zajít. V tom mne tyto cesty už trochu obrnily a razantnější jednání mi už kolena tak neroztřepou…
Ještě bych asi dodal, že bych si při cestě zpátky dával pozor na prosby lidí u hranic, abyste přepravili "dopisy" v obálkách na slovenskou stranu. I to se může stát. V zájmu vlastní bezpečnosti bych zvážil riziko...
Ve zkratce varianta autem vychází velmi výhodně, jste li skupina. Nemyslím si, že na Vás cestou budou číhat problémy větších rázů. Hranice Vás pozdrží jak v autě, tak i v autobuse. Pokud budete cestovat poklidně a podle předpisů, do problémů se dostanete opravdu jen špatnou náhodou. Auto je příjemná varianta plná dobrodružství...
A jak jinak na Ukrajinu? Příště…
Úplatky
Ukrajinská mentalita je jiná než ta česká. Nemůžu říci, že by byla horší nebo lepší než ta naše, je ale prostě jiná. Co může být normální u nás, nemusí být zcela tak běžné na Ukrajině a naopak. Před cestami na východ Evropy jsem slýchával o možnostech podplácet muže zákona a hlavně celníky. Bohužel, uplácení a korupce je na Ukrajině podstatně více zastoupená než u nás. Tedy alespoň tak, že se dostane i k běžnějšímu člověku, jako jsem třeba já. Nicméně na hranicích jsem nikdy neuplácel. Dostat se do země není problematické, opačná cesta už může být složitější; vždyť například cigarety stojí čtyřikrát méně peněz než u nás, levná je i vodka nebo léky. Pašovat by se dalo cokoliv a toho jsou si vědomi jak polští celníci, tak i slovenští. Pokud pojedete po zemi, počítejte s podrobnou kontrolou zavazadel. Co se týče úplatků jako takových, neradím je nabízet, neboť si tím zapříčiníte na velký malér, pakliže natrefíte na osobu neúplatnou. Že je v zemi vysoká korupce, prostě neznamená, že bere každý. Na peníze ukryté v pasu raději rychle zapomeňte… Raději si za ně kupte bagetu a snězte si jí při čekání na hranicích.
Cesta autem
Projet se ve společnosti přátel či rodiny je naprosto dobrodružná cesta plná zábavy. V roce 2012 jsem takto absolvoval svou vůbec první cestu na Ukrajinu se svými dvěma kamarády a opravdu slovo dobrodružství má zde vysoký význam. Velký milovník aut odřídil celou asi dvacetihodinovou cestu do Kyjeva sám (měli jsme snad tří nebo čtyř hodinovou pauzu asi v půli cesty), ovšem celý výjezd nám už připravil několik překvapení. Tak především; odhoďte si ambice ušetřit na litru plynu nebo benzínu pár haléřů. Pokud v noci narazíte na otevřenou benzínku, tankujte. Ta další už může být zavřena a následující bude sto padesát kilometrů daleko. Dále si nachystejte hotovost, protože ne všude berou karty. Zároveň se Vám hotovost bude hodit, pokud porušíte pravidla slušné jízdy. Policisté k Vám, jako cizinci, nebudou zrovna velkorysí a pokuta za, byť rychlou jízdu, může být přinejmenším na nejvyšší možné hranici nebo klidně za ní.
Pokud upřednostňujete auto, budete si patrně vybírat ze dvou tras. Dejme tomu, že jste Moraváci bydlící na Moravě. Pokud se Vaše auto rozpohybuje v Ostravě, můžete jet přes Polsko nebo Slovensko, případně smíšeně. Obě cesty mají zdánlivé výhody i nevýhody. U Slovenska počítejte s příjemnějším jednáním slovenských celníků v porovnání s těmi polskými. Google mapy tvrdí, že přes Slovensko je cesta po silnici dlouhá 1 247 kilometrů, přes Polsko pak 1 040 kilometrů.
Ukrajinské silnice jsou na tahu do Kyjeva celkem sjízdné, ovšem nějakým otřesům se nevyhnete. Při slovenské trase se může stát, že okolo Mukačeva narazíte na hodně unavené silnice a jízda nepůjde jako po másle. Tak samo, zvláště když Vás zradí GPS navigace, můžete odbočit na špatných místech a Vy po 40 kilometrech zjistíte, že se musíte vracet (i to se nám stalo). Zabloudit na Ukrajině je docela jiný problém než zabloudit zde. Vždyť sama GPS Vás bude opakovat frázi „za 400 kilometrů odbočte vpravo.“ Do té doby pozorujete sbíhající se silniční pruhy a snažíte se neusnout. Ať už jedete jakoukoliv ze zmíněných tras, obě vhodné cesty vedou kolem města Lvov (ukrajinsky Lviv). Jestli máte čas navíc, doporučuji se do tohoto historického města určitě podívat, protože právě Lvov je zcela rozdílný ukrajinské běžné kultuře. Jedná se o naprosto specifické a jedinečné místo.
Už jakmile projedete onou čárou ukrajinského území, naskytne se Vám pohled zachovalých žigulíků a jiných starších kousků na silnicích. Ve městech je pohled naprosto rozdílný a prakticky si ani neřeknete, že se nacházíte na Ukrajině. Nemyslím si, že by Vaše auto (zvláště ve městech) bylo centrem něčího zájmu. Vaše Škoda Octavia nebude nikoho provokovat. Vaše auto můžete využít i pro cestování ve městě, ale třeba v Kyjevě to moc nedoporučuji. Provoz je tak hustý a pomalý, že při přesunu z bodu A do bodu B zestárnete o pár vrásek (hlavně kvůli nervům). Vždyť doprava běžnou hromadnou dopravou je opravdu levná a rychlá… Když už se rozhodnete pro cestu autem, přečtěte si jistá pravidla provozu, která nejsou ve všem stejná jako u nás…
Vaše dovolená jednou skončí a Vy se zase vydáte zpět do ČR. Přechod z Ukrajiny do Evropské unie bude určitě tím nejsložitějším. Pokud pojedete autem a jste mladý kolektiv, pak počítejte, že možná budete trochu provokativní pro celníky z Ukrajiny. V Užhorodu nás při naší první cestě potkala právě taková zkušenost. Celníci z Ukrajiny naše auto navedli do speciální garáže, kde se v autě hrabali zhruba 45 minut. Dejte si pozor, co vezete. Pokud máte choutky brát si s sebou do ČR více než povolené množství cigaret nebo vodky pro kamarády, rozhodně nedoporučuji riskovat tento převoz autem. Před jakýmkoliv plánem Vašich nákupů a převozů doporučuji pročíst si pravidla na stránkách českého Ministerstva zahraničních věcí, pomůže to vyvarovat se nevědomým omylům, na které stejně nikdo nebude brát ohled, protože neznalost neomlouvá.
Tak třeba ukrajinští celníci prohlíželi naše auto a ptali se dokola, zda máme nějaké cigarety a alkohol. Vše jsme jim přiznali, protože jsme byli v limitu. Ptali se znovu a znovu, do toho se zajímali o léky a tak různě. Menší zádrhel nastal, jakmile narazili na v palubní desce schované prášky, které jsme jim zapomněli přiznat. V našich očích, nebo přinejmenším v těch mých, byly patrné jisté obavy. Těžko jsme vysvětlili, že se jedná o Kinedryl, který jsem nám vzal do rezervy, kdyby někomu bylo z jízdy špatně… Měli jsme štěstí, nicméně strážci hranic se prohrabali v našich zavazadlech a choutky měli i na průzkum s obálkou s hotovostí, kterou jim však kamarád vytrhl z rukou. Na slovenské straně se do nás ještě „pustili“ naši braťa. Když se Slováci chtěli podívat do mého zavazadla, byl jsem už tak vynervovaný z ukrajinské kontroly, že jsem si zničil uzávěr brašny, že jsem jim bez uvažování odsekl, že to nejde otevřít. Opravdu jsem nepřemýšlel, že jednám s autoritou, už jsme byli všichni nervózní. Slovák náš postoj pochopil a smířil se s tím. „Tak nám jen ukažte, co máte nahoře,“ odpověděl mi slušně slovenský celník, až mi ho bylo líto, jak jsem mu ošklivě odpověděl.
Ono se může zdát, že přechody mezi Ukrajinou a EU mohou být drsné, když už o tom tak píši, ale nejsou. Moje první cesta na Ukrajinu byla tou, kde jsem si na hranicích zažil nejvíce stresu, ale ty další už byly relativně klidné a až na drobné výjimky celkem bezproblémové. Co Vám mohu na Vašich cestách poradit, je to, že se nesmíte přísným celníkům nijak odevzdávat. Rozhodně není dobré na ně zvyšovat hlas a neprokázat svou ochotu, ale určitě nedoporučuji nediskutovat s nimi, když už nějaký problém nastane. Tak třeba ukrajinská policie někdy zkouší řidiče z neznalosti a sama se tu a tam chytne do pasti, kterou původně připravovali na Vás. I z tohoto důvodu si myslím, že třeba v Rusku má kde kdo v autě kameru, protože tam právo ekonomicky silnějšího platí oproti Ukrajině výrazněji. Jakmile s úsměvem na rtech přesvědčíte strážce zákona o tom, že máte vědomosti o tom, co smíte a co smí on, dostáváte se do mírné výhody. Určitě nesmlouvejte o tom, že jste nejeli rychle, když jste rychle jeli – to je jen Váš problém a výmluvy to jen zhorší. Nenechte však celníky prohrabovat se ve Vašich osobních věcech třeba bez rukavic. Dejte opravdu mírně najevo, že si ne všechno jednání necháte líbit, protože jsem se na Ukrajině nejednou setkal s tím, že dotyčná „autorita“ zkoušela, jak daleko v jednání s Vámi může zajít. V tom mne tyto cesty už trochu obrnily a razantnější jednání mi už kolena tak neroztřepou…
Ještě bych asi dodal, že bych si při cestě zpátky dával pozor na prosby lidí u hranic, abyste přepravili "dopisy" v obálkách na slovenskou stranu. I to se může stát. V zájmu vlastní bezpečnosti bych zvážil riziko...
Ve zkratce varianta autem vychází velmi výhodně, jste li skupina. Nemyslím si, že na Vás cestou budou číhat problémy větších rázů. Hranice Vás pozdrží jak v autě, tak i v autobuse. Pokud budete cestovat poklidně a podle předpisů, do problémů se dostanete opravdu jen špatnou náhodou. Auto je příjemná varianta plná dobrodružství...
A jak jinak na Ukrajinu? Příště…