Kdysi se řadily zdejší louky a pastviny do role
důležitého chlebodárce, o kterého místní obyvatelé s respektem pečovali.
Dnes už se malá obec nedaleko Nového Jičína nevyznačuje pasením skotu,
avšak jistá plemena čtyřnohých zvířat zde zůstávají, ba spíše narůstají.
U jednoho domu na jistém kopečku se nachází dvorek, za jehož jistou
brankou přežívá zhruba čtyřicet psů. Moravskoslezský spolek na ochranu
zvířat "zavítal" k majitelům tohoto "chovu," a to na základě stížností
občanů obce Vražné.
Abyste pochopili mé pocity, jednalo se můj o vůbec první zájezd se spolkem na ochranu zvířat, v jehož seznamu členů figuruji od roku 2013 a byl jsem dosti překvapený - příjemně i nepříjemně. Z počátku jsem postával spolu s dalšími lidmi bokem, aby nás chovatelé nepřiměřeného počtu psů neviděli a neupnuli se ke kategorickému ne – nepustíme vás dovnitř. Pár minut jsem poslouchal předsedkyni našeho občanského sdružení, jak přes branku hovořila s pánem domu a jak se dokázala držet svých zaběhlých kolejí táhnoucích se přes veškeré prvky asertivního přístupu – to je to příjemné překvapení. Na slečně Tocauerové mě velmi povzbudil její klid, který patrně pramení ze zkušeností, které nasbírala diskusemi s takříkajíc jednoduššími lidmi…
Ovšem teď už k tomu, co se skrývalo na dvoře za druhou brankou. „Nekopat do psů!“ varoval nás majitel asi čtyřiceti psů. Chtěl jsem mu odpovědět, že já v sobotu do psů nekopu – tuhle větu jsem ale polknul, protože jsem vytušil, že tento muž nemusí ironii pochopit. A taky musím dodat, že jsem se jen uklidňoval. Když jdete naproti několika desítkám štěkajících psovitých šelem, myslím, že se kolena rozklepou i jejich milovníkům – obával jsem se. Pak už to přišlo. To méně příjemné. S několika pytli granulí jsme se dostali na pozemek, kde nás okamžitě obklíčilo několik chlupáčů. Rodina, která se o ně stará, působila poněkud „pomaleji,“ čímž netvrdím, že se musí okamžitě jednat o zlé lidi – TO PODOTÝKÁM. Ve skutečnosti zde nebyla ani špína, ale ani ne čistota. Přesto bylo rozpoznatelné, že tolik psů je nad možnosti zdejších obyvatel. Bohužel…
Většina psů běhala na volno a nechala se hladit i krmit. Další tři byli v kotci – za trest, protože nepotlačili lovecké pudy a zaháněli se na slepice. Nemuseli jsme vůbec čekat, až nám rodina spustila různě uvěřitelné i neuvěřitelné příběhy. Vlastně zodpověděli naše otázky, aniž bychom se na ně stihli zeptat. Takže dva nebo tři pejsci byli slepí, další se promenádovali jako před rentgenem – jejich žeberních kostí byste se dopočítali ze vzdálenosti snad pěti metrů. Asi zbytečné říkat, jak musí být zvířata zablešená a bohatá na parazity – to u psů prostě není ostuda, že se zableší, ale ostuda je to nijak neřešit, mávnout nad tím rukou a ještě říct, že blechy se ze zvířat na lidi nepřenesou, a tak není nutné to nějak řešit. Slyšel jsem, že tady si za tím prý stojí… Pejsci jsou vyhladovělí a nesocializovaní – myslím si, že není v lidských silách se věnovat tolika psům současně. Někteří psi se dokonce z nervozity pomočí, když se jich dotkne lidská ruka. Některé pejsky jsme odvezli k veterináři, jiné se tam vzít ještě chystáme. Každopádně jsme majitelům této nezvládnuté smečky poskytli několik desítek kilogramů granulí a doporučili jisté věci, jak se o své vořechy starat. Není bohužel v možnostech našeho spolku, abychom zvířata odvezli, byť si to moc přejeme. Proč tak? Není kam.
V tuto chvíli urgentně sháníme kohokoliv, kdo by mohl psům z tohoto a jiného případu poskytnout alespoň dočasný azyl, než najdeme nového majitele, který má o čtyřnohá stvoření skutečný a nefalšovaný zájem.
A teď už po vyčerpávajícím textu lepší promítnout video přímo z místa…
MORAVSKOSLEZSKÝ SPOLEK NA OCHRANU ZVÍŘAT
Ukrajinská 1536
708 00 Ostrava- Poruba
A kontaktovat nás můžete i zde docasnapece@seznam.cz
Číslo účtu
2100486924/2010