Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

středa 14. září 2016

Proč nedat fotbalové lize náboj, který potřebuje?

                Není tomu tak dávno, kdy se mluvilo o spojení české a slovenské fotbalové ligy. Pravda je, že se docela brzy tato myšlenka stala jen úvahou. Proč v tuto chvíli neoprášit myšlenku na zřízení společné soutěže v kopané se Slováky, když zrovna naše liga není výkonnostně tak propastně rozdílnou? Můžeme rozporovat, jak moc jsou si soutěže vzdálené nebo blízké. Určitě tabulka koeficientů států UEFA, do které přispívají kluby svými výkony na evropské scéně, by řekla, že mezi Slovenskem a Českem je relativně značný rozdíl. V sezóně 2014/15 patřilo Čechům 13. místo, kdežto Slovensko vzhlíželo k žebříčku až z 31. pozice.

                Konkrétně k pohárovým soutěžím je ale třeba podotknout jistou věc, až na výjimky český fotbal relativně často reprezentuje v Evropě jen jeden klub, který se dokáže probojovat až do jarních bojů. Málokdy je situace rozdílná a letos se jen potvrdila tažením Sparty, která na rozdíl od Viktorie Plzeň a Slovanu Liberec proklouzla až do jarní části. Ano, z tohoto pohledu má český fotbal nad tím slovenským převahu. Naše kluby se umí v Evropě předvést častěji, nicméně jejich počet není závratný a prakticky se ještě nemůžeme rovnat Rusku, Ukrajině, Portugalsku nebo Francii, jejichž kluby se sluní na pohárových scénách o poznání déle…
                V sezóně 2014/15 si podle serveru fotbalovestadiony.cz našlo na zápas cestu průměrně 4 735 diváků. Není třeba rozebírat, jak moc je návštěvnost odlišná v Plzni a jaká byla na Dukle Praha. Do sedadel slovenských fotbalových chrámů si třeba v sezóně 2013/14 našla jen menší polovina českého průměru, což je značný rozdíl. Pokud však vezmeme v úvahu stadiony, kde české a slovenské kluby odehrávají domácí klání, často vidíme poloprázdné tribuny a jakýkoliv impuls by rozhodně pomohl, protože sledovanost = sponzoři = peníze = možnosti. Samozřejmě korupční hlavičku je třeba zatloukat co nejsilněji u nás i východního bratra.
                Složení ligy se diskutovalo, pokud si pamatuji dobře, 12 českých a 6 slovenských týmů. Liga by tedy měla 18 celků, a pokud by se hrálo systémem každý s každým doma a venku, odehrál by každý mančaft dva zápasy proti 17 soupeřům, což je 34 kol – tedy o 4 kola delší soutěž než máme nyní v ČR a Slováci by si přidali jedno kolo.
                Docela jsem se musel pousmát argumentům, jak daleko by některé kluby z Čech musely jezdit na pár zápasů na Slovensku. Některé kluby jsou blízko českých hranic, jiné jsou samozřejmě mnohem dále, ale kolikrát by na zápas cestovali? Kdysi to šlo, teď už by s tím byl problém? Nakonec i do evropských pohárů by se chtělo všem.
                Liga by musela mít ekonomické zázemí většího rázu, než má současná soutěž v ČR a zcela nepochybně by potřebovala větší oporu na Slovensku. Myslím si, že zcela určitě by stoupla atraktivita celé ligy, když by na Spartu přijel Slovan Bratislava, nebo Baník by hrál s Trnavou (já doufám, že Baník v první lize ještě nedodýchal :-) ). Atraktivita by se mohla rovnat přilévanému objemu peněz z návštěv i televizních práv. V neposlední řadě je třeba položit si otázku, jak by to bylo s koeficientem UEFA? Byla by možnost sloučit český a slovenský koeficient tak, že by třeba o Ligu mistrů hrály, řekněme, tři kluby, protože z ČR jich hrají o LM dva a ze Slovenska jeden? Pokud ano, mohla by to být jistá výhoda, alespoň pro začátek, než by ten koeficient v případě nezdařilých výkonů zase spadl…
                Ať už tak nebo onak, v případě fotbalu jsem byl vždycky velkým podporovatelem společné federální ligy, protože rivalita mezi námi a východním sousedem tady vždycky byla a já myslím, že bude pořád = už to je náboj příslibu těchto zápasů. A myslím si, že pro diváka se fotbal má především hrát. Ne pro funkcionáře… Jen můj subjektivní názor...

Žebříček UEFA http://www.uefa.com/memberassociations/uefarankings/country/