Ve fotbalové Synot lize se Baník
Ostrava krčí „beznadějně“ na posledním šestnáctém místě, což spouští
různé debaty o tom, jak moc je šance na záchranu, tedy předběhnutí dvou
soupeřů nad ním, utopií. Jsem fanoušek Baníku a jeho aktuální tým znám.
Žádné extra naděje si zcela jistě netvořím, nicméně jsem chtěl nechat
promluvit jen čísla, jejíž letité symfonii budeme nyní naslouchat.
Česká fotbalová liga má za sebou 22 sezón, což je 22 bohatých podkladů k analýze dat, které jsem shromáždil ze stránek www.synotliga.cz
. Porovnal jsem týmy z posledních míst tabulek v podzimní části a na
konci. Zjistil jsem, že udržení se Baníku by se (ne)rovnalo vyloženému
zázraku, což je důvod, proč slovu „beznadějně“ v první větě přihrávám
uvozovky. Nakonec můžete usoudit sami, jak moc reálný je Baník pro první
ligu i příští rok.
Jak jsem již naznačil výše, zkusme nepřemýšlet nad jmény oblíkající dres Baníku Ostrava, Sigmy Olomouc, Vysočiny Jihlava, Bohemians 1905, FK Teplice nebo Dukly Praha, což jsou celky plující nedaleko sestupových vod nebo se v nich přímo utápějí. Některé věci jsou v tomto rybníku jasné, všechny soupeře čeká ještě 14 utkání, ve kterých půjde o 42 bodů. I když se některé kluby dotýkají pomyslného dna, cesta na hladinu existuje i pro poslední Baník, ačkoliv musíme brát v úvahu slabou účinnost v poměru získaných bodů, která vytvořila před tradičním klubem z Ostravy hluché místo, než se na obzoru objeví další týmy. A pomyslný maják se bude v dáli ztrácet tomu, kdo bude v jarní části ligy ztrácet body.
Teď ale pojďme trošku probrat historii již z odehraných 22 sezón v české nejvyšší soutěži. V pátrání v naší minulosti máme jistou výhodu; nejvyšší soutěž má od svého rozdělení celou dobu 16 týmů, její formát je nezměněn a prakticky jediné komplikace v našich kalkulacích mohou být jen různé bodové odpočty, které si asociace a fotbalové orgány rozhodly mimo hřiště. Já jen demonstrativně všem korupčně dotčeným týmům body přičetl zpět, ale pořadí zůstalo nezměněno. Nakonec to v sestupových hrách nemělo výrazného vlivu: Bohemians Praha by v ročníku 2009/2010 zůstala poslední, i kdyby odečtu nebylo a Opava stejně tak v sezóně 2004/2005. Bodové odpočty a kontumace jednoho zápasu zkrátka kartami nezamíchalo, zdá se, alespoň ne v bojích těch nejhorších. Samozřejmě dodávám pro úplnost, že sezóna 1993/94 byla ještě hrána dvoubodovým systémem; zde jsem tabulku musel upravit na systém třech bodů za vítězství, abychom mohli i tento ročník po rozdělení Československa započítat.
„Nej“ získaných bodů v jarní části
Jarní část soutěže je ta kapitola, kdy všechny týmy měly za sebou 16 odehraných zápasů z podzimního období soutěže. Posvítíme si pouze na kluby, jež přezimovaly na posledním 16. nebo předposledním 15. místě. Od počtu bodů, které tyto kluby měly na kontě na konci soutěže, tedy odečteme ty z podzimu. Podíváme se, kdo byl za druhou část sezóny ze sestupových vod nejaktivnějším i nejzvadlejším.
Mohlo by se zdát, že v sezóně 1993/94 byly kupříkladu FC Kovkor Vítkovice slabým týmem, když po podzimní části měly na svém bodovém účtu 11 bodů. Ve skutečnosti byl podzim pro Vítkovice skvělým v porovnání s následující části, kde se měli zachránit. Tým Kovkor si na jaře připočítal k podzimu pouhých pět bodů. Šestnáct jich k záchraně nestačí. Nakonec, není to nejhorší tým v historii „jarních“ částí. Rekordmanem nejsou ani AFK Atl. Lázně Bohdaneč, když v sezóně 1997/98 si po podzimních 7 bodech přišli v době Petrklíčů na další čtyři body. Absolutní „TOP“ v podobě „nejméně“ získaných bodů patří FK ŠVARC Benešov z ročníku 1994/95. Klub z Benešova si v podzimu uhrál 12 bodů a na jaře nebylo kromě proher co přičítat > prostě nula. Všechny tři týmy nakonec i skončily v posledních dvou místech.
Z hlediska nejvíce získaných bodů v jarní části opět zmíním tři kluby, které mají něco společného – všichni přezimovali na posledních místech tabulky. Jejich motivace je nakonec skrze vysoké bodové přírůstky dovedla k záchraně. 1999/2000 Viktoria Žižkov měla po 16 kolech 14 bodů, ale v dalších 14 kolech si připsala ještě 23 bodů a to Viktorku vyšvihlo do první desítky – bylo to deváté místo. Siad Most v sezóně 2005/06 podobná situace, také si na jaře polepšil o 23 bodů a nakonec z toho bylo 36 bodů a desáté místo.
Úplně nejlepším týmem, který ze 16. příčky vystartoval boj k záchraně, si přímo užíval bodových hodů. Klub z Moravy měl po šestnácti kolech 11 bodů, ovšem skvělé jaro mu přineslo dalších 37 bodů a z posledního místa byl tým FC Petra Drnovice v sezóně 1994/95 katapultován na 6. místo.
Body nutné k záchraně
Obecně se traduje, že ta magická hranice k záchraně leží na třiceti bodech. Pojďme se spolu podívat na týmy ze čtrnáctých míst (tedy nejhorší celky, které neměly spadnout) a řekněme si, co je spojuje.
Rozhodně nejméně bodů k záchraně stačilo v sezóně 2006/07 Sigmě Olomouc. Tým z Olomouce vyhrál pouze v šesti zápasech, osm jich remízoval a šestnáct prohrál. Celkem Sigma získala v tomto ročníku 26 bodů, ale její situace byla s pětibodovým náskokem na předposlední Příbram celkem „pohodlná.“
Jestliže z porovnání týmů ze čtrnáctých míst mrkneme na průměrný počet bodů, které uhrály, zjistíme, že třicetibodová dělící čára je skutečná hranice mezi „zachráněnými“ a „ztroskotanci,“ neboť průměrný počet bodů uhraných těmi ze čtrnáctek je 29,9090. Obecně tedy platí, že tým, který si chce soutěž zahrát i příští rok, musí v lize o 30 kolech získat 30 bodů, což může být 10 výher, čili každý třetí zápas vyhrát. Nicméně nikdo v historii, kdo skončil těsně nad hladinou, nevyhrál více jak devět a méně jak pět utkání.
Dá se říci i to, že co platí dnes, nemusí platit zítra. Své o tom může vyprávět třeba Viktoria Plzeň. Ta v ročníku 1998/99 získala 32 bodů a stejně se z první ligy klidila.
Podobnost mezi přeživšími je i v průměru vyhraných zápasů. Historie naší kopané praví, že týmy, které se chtějí udržet, by měly vyhrát alespoň sedmkrát a k tomu přidat ještě alespoň osm remíz, ale ani to nemusí být úplným pravidlem. Klub z Hradce Králové vyhrál v sezóně 1996/97 jen pětkrát, přesto nespadl. K záchraně nemusíte nutně vítězit, stačí být v jedné sezóně společně s Baníkem remízovým králem.
Kolik týmů z poslední příčky uniklo sestupu?
Velice jednoduchý úkol. Z 22 sezón porovnejme mančafty, které se po 16 odehraných kolech ocitly na samotném dnu tabulky, mrkněme se, zda na konci ročníku skončily alespoň na čtrnácté pozici a spočítejme jejich počet. Neřešme, zda se někdy z výjimečných důvodů spadlo i ze 14. místa. Správná odpověď zní, že pouhým sedmi celkům se podařilo uniknout za posledních 22 ročníků hrobníkovi z lopaty. Žádný klub zde zároveň nefiguruje dvakrát. Pro zajímavost, tým z patnácté příčky se udržel hned desetkrát a z toho třikrát se to podařilo Baníku.
Jinými slovy, pokud je „váš“ tým poslední, jeho pravděpodobnost záchrany je téměř 32%, kdežto z předposledního místa se může dostat výše 45% klubů.
Kolik Baník Ostrava potřebuje k záchraně?
To je věc, na kterou se zcela jistě nedá jen tak snadno odpovědět. Můžeme si jen hrát s daty, které mám, které vytvořila historie našeho ligového fotbalu. O tom, kolik bodů bude letos stačit k záchraně mezi elitou, budou rozhodovat soupeři Baníku. Je to jen na nich a Ostravě samotné, přes jak vysokou laťku se musí přeskočit. Jedno je ale jisté, nikdo nebude mít boj o udržení tak těžký, jako právě hoši z Ostravy. Vždyť čtyři body z podzimu jsou druhým nejhorším podzimním „přínosem“ v historii. Hůře dopadla jen Dukla Praha v ročníku 1993/94, která získala ještě o bod méně než letošní Baník. Ty de-facto nejhorší celky vyhrály před Vánocemi dvakrát a k tomu přidaly dejme tomu jednu remízu, ovšem i tak se po třiceti kolech takové týmy vždy poroučely. V tomto směru by byl Baník unikát, ale asi by musel napodobit ony Drnovice ze sezóny 1994/95, protože „kdyby“ Baník získal ještě 37 bodů, záchrana ligy by se rovnala jistotě.
Vraťme se k otázce, kolik by to měl Baník Ostrava teoreticky ještě získat bodů ve čtrnácti kolech, aby byla varianta záchrany reálná. Řekli jsme si, že k setrvání v lize pro nadcházející ročník by měl tým získat přibližně 29 nebo ještě lépe 30 bodů. V momentě, kdy by Ostrava měla na svém kontě 29 bodů, se dá čekat, že umístění na posledních příčkách bude hodně těsně (pokud jeden z týmů se stejným problémem na jaře totálně nevyhoří) a v tom případě ani těch 29 bodů stačit nemusí. Z našich zkušeností ale víme, že zisk 30 a více bodů nestačilo Plzni v sezóně 1998/99. Ještě o rok dříve měly České Budějovice sestupový směr se ziskem 31 bodů. Z našich statistik tedy víme, že dvacet týmů z dvaadvaceti se spokojí se třiceti body, aby si otřely zpocená čela z těžkého, přesto úspěšného finiše. Přesně řečeno: 30 bodů = téměř 91% jistota, že Sparta Praha (respekt Spartě za její relativně stabilní výsledky v horních patrech tabulky) bude vašim soupeřem i za rok.
Baník ke svým čtyřem bodům potřebuje ukořistit ještě 26. Ve čtrnácti zápasech to bude opravdu těžký úkol, nicméně jak jsme si povídali, nemožné to není. Prakticky Ostrava musí svého soupeře obrat o všechny body osmkrát (24 bodů) a k tomu přidat dvě remízy. Čtyři zápasy si může dovolit ztratit. Ideálně by však měl vyhrát devět, případně deset zápasů a dva remízovat, to už by se mohlo rovnat jistotě... Vydat se je možno i po cestě osmi plichet a třeba šesti výher, ovšem nikdy by se nesměl soupeři poklonit.
Mimochodem, už dvakrát se v historii zachránily týmy, které měly po podzimu na svém kontě pouze devět bodů: SK Hradec Králové (1995/96) a Chmel Blšany (2003/04). Jedná se zároveň o vskutku nejhorší podzimy, které nepředcházely pádům. Zápisy jasně říkají, že týmy, které v podzimu uhrály méně než deset bodů, na 70% spadnou.
Nakonec v pozoru by se měla mít celá druhá polovina tabulky. Vždyť v sezóně 2013/14 sestupovaly celky, které po podzimu byly na devátém a desátém místě (shodně se sedmnácti body). Týkalo se to Sigmy Olomouc a 1.SC Znojmo FK, což jasně dokazuje, abychom neříkali hop, dokud jsme nepřeskočili. O tom bude vlastně pojednávat i má nová knížka „První poločas.“ Více informací po kliknutí na „První poločas“ v menu.
Jak jsem již naznačil výše, zkusme nepřemýšlet nad jmény oblíkající dres Baníku Ostrava, Sigmy Olomouc, Vysočiny Jihlava, Bohemians 1905, FK Teplice nebo Dukly Praha, což jsou celky plující nedaleko sestupových vod nebo se v nich přímo utápějí. Některé věci jsou v tomto rybníku jasné, všechny soupeře čeká ještě 14 utkání, ve kterých půjde o 42 bodů. I když se některé kluby dotýkají pomyslného dna, cesta na hladinu existuje i pro poslední Baník, ačkoliv musíme brát v úvahu slabou účinnost v poměru získaných bodů, která vytvořila před tradičním klubem z Ostravy hluché místo, než se na obzoru objeví další týmy. A pomyslný maják se bude v dáli ztrácet tomu, kdo bude v jarní části ligy ztrácet body.
Teď ale pojďme trošku probrat historii již z odehraných 22 sezón v české nejvyšší soutěži. V pátrání v naší minulosti máme jistou výhodu; nejvyšší soutěž má od svého rozdělení celou dobu 16 týmů, její formát je nezměněn a prakticky jediné komplikace v našich kalkulacích mohou být jen různé bodové odpočty, které si asociace a fotbalové orgány rozhodly mimo hřiště. Já jen demonstrativně všem korupčně dotčeným týmům body přičetl zpět, ale pořadí zůstalo nezměněno. Nakonec to v sestupových hrách nemělo výrazného vlivu: Bohemians Praha by v ročníku 2009/2010 zůstala poslední, i kdyby odečtu nebylo a Opava stejně tak v sezóně 2004/2005. Bodové odpočty a kontumace jednoho zápasu zkrátka kartami nezamíchalo, zdá se, alespoň ne v bojích těch nejhorších. Samozřejmě dodávám pro úplnost, že sezóna 1993/94 byla ještě hrána dvoubodovým systémem; zde jsem tabulku musel upravit na systém třech bodů za vítězství, abychom mohli i tento ročník po rozdělení Československa započítat.
„Nej“ získaných bodů v jarní části
Jarní část soutěže je ta kapitola, kdy všechny týmy měly za sebou 16 odehraných zápasů z podzimního období soutěže. Posvítíme si pouze na kluby, jež přezimovaly na posledním 16. nebo předposledním 15. místě. Od počtu bodů, které tyto kluby měly na kontě na konci soutěže, tedy odečteme ty z podzimu. Podíváme se, kdo byl za druhou část sezóny ze sestupových vod nejaktivnějším i nejzvadlejším.
Mohlo by se zdát, že v sezóně 1993/94 byly kupříkladu FC Kovkor Vítkovice slabým týmem, když po podzimní části měly na svém bodovém účtu 11 bodů. Ve skutečnosti byl podzim pro Vítkovice skvělým v porovnání s následující části, kde se měli zachránit. Tým Kovkor si na jaře připočítal k podzimu pouhých pět bodů. Šestnáct jich k záchraně nestačí. Nakonec, není to nejhorší tým v historii „jarních“ částí. Rekordmanem nejsou ani AFK Atl. Lázně Bohdaneč, když v sezóně 1997/98 si po podzimních 7 bodech přišli v době Petrklíčů na další čtyři body. Absolutní „TOP“ v podobě „nejméně“ získaných bodů patří FK ŠVARC Benešov z ročníku 1994/95. Klub z Benešova si v podzimu uhrál 12 bodů a na jaře nebylo kromě proher co přičítat > prostě nula. Všechny tři týmy nakonec i skončily v posledních dvou místech.
Z hlediska nejvíce získaných bodů v jarní části opět zmíním tři kluby, které mají něco společného – všichni přezimovali na posledních místech tabulky. Jejich motivace je nakonec skrze vysoké bodové přírůstky dovedla k záchraně. 1999/2000 Viktoria Žižkov měla po 16 kolech 14 bodů, ale v dalších 14 kolech si připsala ještě 23 bodů a to Viktorku vyšvihlo do první desítky – bylo to deváté místo. Siad Most v sezóně 2005/06 podobná situace, také si na jaře polepšil o 23 bodů a nakonec z toho bylo 36 bodů a desáté místo.
Úplně nejlepším týmem, který ze 16. příčky vystartoval boj k záchraně, si přímo užíval bodových hodů. Klub z Moravy měl po šestnácti kolech 11 bodů, ovšem skvělé jaro mu přineslo dalších 37 bodů a z posledního místa byl tým FC Petra Drnovice v sezóně 1994/95 katapultován na 6. místo.
Body nutné k záchraně
Obecně se traduje, že ta magická hranice k záchraně leží na třiceti bodech. Pojďme se spolu podívat na týmy ze čtrnáctých míst (tedy nejhorší celky, které neměly spadnout) a řekněme si, co je spojuje.
Rozhodně nejméně bodů k záchraně stačilo v sezóně 2006/07 Sigmě Olomouc. Tým z Olomouce vyhrál pouze v šesti zápasech, osm jich remízoval a šestnáct prohrál. Celkem Sigma získala v tomto ročníku 26 bodů, ale její situace byla s pětibodovým náskokem na předposlední Příbram celkem „pohodlná.“
Jestliže z porovnání týmů ze čtrnáctých míst mrkneme na průměrný počet bodů, které uhrály, zjistíme, že třicetibodová dělící čára je skutečná hranice mezi „zachráněnými“ a „ztroskotanci,“ neboť průměrný počet bodů uhraných těmi ze čtrnáctek je 29,9090. Obecně tedy platí, že tým, který si chce soutěž zahrát i příští rok, musí v lize o 30 kolech získat 30 bodů, což může být 10 výher, čili každý třetí zápas vyhrát. Nicméně nikdo v historii, kdo skončil těsně nad hladinou, nevyhrál více jak devět a méně jak pět utkání.
Dá se říci i to, že co platí dnes, nemusí platit zítra. Své o tom může vyprávět třeba Viktoria Plzeň. Ta v ročníku 1998/99 získala 32 bodů a stejně se z první ligy klidila.
Podobnost mezi přeživšími je i v průměru vyhraných zápasů. Historie naší kopané praví, že týmy, které se chtějí udržet, by měly vyhrát alespoň sedmkrát a k tomu přidat ještě alespoň osm remíz, ale ani to nemusí být úplným pravidlem. Klub z Hradce Králové vyhrál v sezóně 1996/97 jen pětkrát, přesto nespadl. K záchraně nemusíte nutně vítězit, stačí být v jedné sezóně společně s Baníkem remízovým králem.
Kolik týmů z poslední příčky uniklo sestupu?
Velice jednoduchý úkol. Z 22 sezón porovnejme mančafty, které se po 16 odehraných kolech ocitly na samotném dnu tabulky, mrkněme se, zda na konci ročníku skončily alespoň na čtrnácté pozici a spočítejme jejich počet. Neřešme, zda se někdy z výjimečných důvodů spadlo i ze 14. místa. Správná odpověď zní, že pouhým sedmi celkům se podařilo uniknout za posledních 22 ročníků hrobníkovi z lopaty. Žádný klub zde zároveň nefiguruje dvakrát. Pro zajímavost, tým z patnácté příčky se udržel hned desetkrát a z toho třikrát se to podařilo Baníku.
Jinými slovy, pokud je „váš“ tým poslední, jeho pravděpodobnost záchrany je téměř 32%, kdežto z předposledního místa se může dostat výše 45% klubů.
Kolik Baník Ostrava potřebuje k záchraně?
To je věc, na kterou se zcela jistě nedá jen tak snadno odpovědět. Můžeme si jen hrát s daty, které mám, které vytvořila historie našeho ligového fotbalu. O tom, kolik bodů bude letos stačit k záchraně mezi elitou, budou rozhodovat soupeři Baníku. Je to jen na nich a Ostravě samotné, přes jak vysokou laťku se musí přeskočit. Jedno je ale jisté, nikdo nebude mít boj o udržení tak těžký, jako právě hoši z Ostravy. Vždyť čtyři body z podzimu jsou druhým nejhorším podzimním „přínosem“ v historii. Hůře dopadla jen Dukla Praha v ročníku 1993/94, která získala ještě o bod méně než letošní Baník. Ty de-facto nejhorší celky vyhrály před Vánocemi dvakrát a k tomu přidaly dejme tomu jednu remízu, ovšem i tak se po třiceti kolech takové týmy vždy poroučely. V tomto směru by byl Baník unikát, ale asi by musel napodobit ony Drnovice ze sezóny 1994/95, protože „kdyby“ Baník získal ještě 37 bodů, záchrana ligy by se rovnala jistotě.
Vraťme se k otázce, kolik by to měl Baník Ostrava teoreticky ještě získat bodů ve čtrnácti kolech, aby byla varianta záchrany reálná. Řekli jsme si, že k setrvání v lize pro nadcházející ročník by měl tým získat přibližně 29 nebo ještě lépe 30 bodů. V momentě, kdy by Ostrava měla na svém kontě 29 bodů, se dá čekat, že umístění na posledních příčkách bude hodně těsně (pokud jeden z týmů se stejným problémem na jaře totálně nevyhoří) a v tom případě ani těch 29 bodů stačit nemusí. Z našich zkušeností ale víme, že zisk 30 a více bodů nestačilo Plzni v sezóně 1998/99. Ještě o rok dříve měly České Budějovice sestupový směr se ziskem 31 bodů. Z našich statistik tedy víme, že dvacet týmů z dvaadvaceti se spokojí se třiceti body, aby si otřely zpocená čela z těžkého, přesto úspěšného finiše. Přesně řečeno: 30 bodů = téměř 91% jistota, že Sparta Praha (respekt Spartě za její relativně stabilní výsledky v horních patrech tabulky) bude vašim soupeřem i za rok.
Baník ke svým čtyřem bodům potřebuje ukořistit ještě 26. Ve čtrnácti zápasech to bude opravdu těžký úkol, nicméně jak jsme si povídali, nemožné to není. Prakticky Ostrava musí svého soupeře obrat o všechny body osmkrát (24 bodů) a k tomu přidat dvě remízy. Čtyři zápasy si může dovolit ztratit. Ideálně by však měl vyhrát devět, případně deset zápasů a dva remízovat, to už by se mohlo rovnat jistotě... Vydat se je možno i po cestě osmi plichet a třeba šesti výher, ovšem nikdy by se nesměl soupeři poklonit.
Mimochodem, už dvakrát se v historii zachránily týmy, které měly po podzimu na svém kontě pouze devět bodů: SK Hradec Králové (1995/96) a Chmel Blšany (2003/04). Jedná se zároveň o vskutku nejhorší podzimy, které nepředcházely pádům. Zápisy jasně říkají, že týmy, které v podzimu uhrály méně než deset bodů, na 70% spadnou.
Nakonec v pozoru by se měla mít celá druhá polovina tabulky. Vždyť v sezóně 2013/14 sestupovaly celky, které po podzimu byly na devátém a desátém místě (shodně se sedmnácti body). Týkalo se to Sigmy Olomouc a 1.SC Znojmo FK, což jasně dokazuje, abychom neříkali hop, dokud jsme nepřeskočili. O tom bude vlastně pojednávat i má nová knížka „První poločas.“ Více informací po kliknutí na „První poločas“ v menu.