První poločas – sny Vás vždycky dostihnou

Předchozí dějstvípříběhu

1. kapitola

                Zavírám oči a otevírám nový svět – svůj svět. Zahrabán v peřinách prolínám realitu okolo sebe svou vlastní iluzí, kterou bych jednou chtěl prožít. Dětská léta, ve kterých se nacházím,
mi nekladou překážky, které by mi mé touhy mohly kdy vzít. Školní aktovka u postele mi jen říká, že všechno mám před sebou. Sotva se ponořím do svého světa, vidím ostravský Baník, jak válcuje své soupeře a nachází novou hvězdu, která drtí protivníky. Tolik gólů jsem ve svých snech vstřelil, že je ani spočítat neumím. Není ani důvod dělat si statistiky, protože na konci soutěže, hned jak uplyne třicet zápasů, slavíme titul. Jsme nejlepší v lize a třpytivý pohár zvedáme nad hlavy. Fanoušci skandují pro radost Baníku Ostrava a jeho hráčů. Jsme nejlepší v republice.

Momentka ze stadionu ve Frenštátě pod Radhoštěm, Zdroj Novojičínskýdeník

Dodatek autora po uplynutí mnoha neděl od vydání

Text psaný kurzívou popisuje myšlenky hlavního hrdiny Patrika Kroupy (celá úvodní kapitola je tak pouze o jeho přemýšlení). Ostatně tady se vrací ke svým starým tužbám – slavit titul v Baníku Ostrava, něčeho dosáhnout. Skoro bych řekl, že se občas všichni zastavíme a vrátíme zpět v čase, konfrontujeme staré sny s dnešní realitou a… Co když jsme ale na ty sny zapomněli? Co když si na ně vzpomeneme až ve chvíli, kdy se k nim shodou okolností přiblížíme? Je pak ještě čas na jejich uskutečnění?

Zpět k příběhu

                Máma vstupuje do pokoje a vyptává se mě, proč ječím? To jen jsem se zase nechal unést. Napomenutí ponechám v zapomnění. Vždyť znak ostravského Baníku nad mou postelí určuje můj sen, můj směr. Sny jsou tady od toho, abychom si je plnili! Provedu Vás mým příběhem a mým přemýšlením na cestě k vytouženému… Pokud máte své sny, ignorujte důvody, proč by se neměly splnit. Odhoďte i tuto knihu. Uchopte svou touhu všemi prsty a celou svou silou, vstaňte a běžte si pro to! Já bojoval, ale růžově to neskončilo. Můj příběh samotný je jako kytara, která se při svém koncertě mnohokrát rozladí a její rytmy se rozplynou v zapomnění. Dělám vše proto, abych nástroj pokaždé naladil zpět k lepšímu a vrátil se s ním na pódium. O tom je život – nikdy se nevzdávat a neskomírat, když dopadnete. Kdo dočte tenhle příběh až do konce, pochopí, kam až půjdu. Nevím, co mám dělat, ale vím, co udělat nesmím – nesmím se vzdávat. A Ty bys taky neměl!

Dodatek autora po uplynutí mnoha neděl od vydání

Jestli si myslíte, že víte, jak to dopadne – Kroupa probudí svůj fotbalový um a zažehne Baník Ostrava k velkým zářezům vedoucím k mistrovskému titulu, pak se možná pletete. Věřím, že konec překvapí i ty největší optimisty.

Zpět k příběhu

                Už jsem velký muž. Hraju fotbal. A jak mi to hraje na trávníku? Čas se zpomalil, alespoň tak to osobně vnímám. Snažili se mě zastavit, ale mé pocity mi říkaly, jak moc jsem nepřekonatelný a lepší než ostatní. Hlavou mi problýskla rodina, přátelé, Anežka i pes. Přitom jsem si míč lehce podkopl pravým nártem k levé noze a tou jsem ho poslal k pravému kolenu a obletěl obránce soupeře, který mne jen sleduje. Žádnou pokoru si nepřipouštím. Jdu si za svým a míč mne následuje. Tolik chyb a problémů se mi vynoří v mysli ve zlomku vteřiny, až uslyším Santiaga. On mi věřil a přesvědčil mne, že v sebe můžu věřit i já sám. Pan soused mne určitě teď vidí a přeje si jediné – vidět míč v bráně. Moje snaha roste a šance soupeřů klesají, i když je Váš protivník lepší než Vy. Zápas není nikdy dopředu rozhodnut. A ani mistr nevyhrává všechno! Občas se nedaří ani těm nejlepším. V životě i na hřišti může uspět jen ten, kdo ví, že to vyjít nemusí, přesto se z toho nepoloží. Nevzdává se a bojuje dál. V tom je fotbal a život stejný. Dopředu není jistého nikdy nic!

 Dodatek autora po uplynutí mnoha neděl od vydání

 Posledním odstavcem první kapitoly se dotýkáme zásadního rozuzlení celého příběhu… A kdo počte dál, zjistí, co se s Kroupou stane dál… Byť má První poločas relativně pomalý rozjezd – a dnes bych to napsal asi jinak – stručněji, pravý sešup doznává život mladého Kroupy snad v půlce. Celý První poločas je dlouhý, aby se čtenáři seznámili s charakterem skromného muže, vžili se do jeho zpočátku nudného života a snad mu i začali přát… O to více emocí přinesou jeho nezdary – zdaleka ne na fotbalových hřištích.