Rok se s rokem sešel a máme tady zase Vánoce, a tak bych rád všem, které už stihl seřvat panák Alzy (asi složil i vaše ušní bubínky jako ty moje) jejich poklidné prožití, když už cesta k nim vede přes zkoušení nervů. Zrovna před pár dny mi například volali z banky a skoro dříve, než jsem stihl odpovědět „Dobrý den,“ už se mnou operátor chtěl sepsat žádost o kreditní kartu, protože její pořízení je extra super výhodné. Představte si, že při každém nákupu „na dluh“ mi dvě procenta z hodnoty zboží pošlou na spořicí účet. Byli jsme blízko k domluvě, protože dvě procenta jsou dobré, ale já chtěl sto. Chtěl jsem, aby mi banka poslala za každou útratu vše zpět na spoření. „To ale nejde, pane Novobilský. A na trhu nenajdete nikoho, kdo vám tohle dá…“ No škoda, že dárky mám už skoro všechny, tak třeba příští rok. Usoudil jsem, že bance prostě nemůžu říct to, co jsem řekl nějaké prodejkyni mobilních tarifů, od které jsem si telefonicky vyslechl všechny neodolatelné možnosti služeb, a pak se jí zeptal, jestli bude tato nabídka platit i za tři roky. „Proč za tři roky?“ ptala se mě překvapeně. „Protože ve čtvrtek nastupuju do výkonu trestu,“ zalhal jsem. Nakonec mi paní popřála, ať mi trest uteče. No, už mi pak nevolala. Možná se ozve za tři roky, případně se telefon rozezní s nějakou novou amnestií.
Letošní Vánoce nabídnou všem přeživším jejich příprav mnoho novinek. Ta největší je asi sníh (to je to bílé, co často padá z nebe o Velikonocích), takže pravidelné Mistrovství České republiky v zimním pouličním tancování (v originále Winter street dance) bude nejspíše probíhat i ve sváteční čas. Já osobně už jsem na tomto šampionátu stihl jedno vystoupení, které jsem si dal hned s první námrazou po cestě s košem. Nejdříve jsem pravou nohu poslal lišácký do telemarku, za který by se nemusel stydět ani Jakub Janda úspěšně přistávající z toho největšího skokanského můstku, a pak jsem své tělo směřoval do kozáckého posedu. K mé smůle, hned jak jsem vstal a nenápadně se ohlédnul na všechny strany s očekáváním bouřlivého potlesku, jsem měl jen jednoho diváka – nějaký pán ze sousedství zrovna venčil psa. Byl jsem rád, že si mě čtyřnohý šikula nespletl s patníkem, když už jsem se nedaleko kontejneru podíval na svět jeho výškou ala jezevčík…
Další z novinek jsou patrně rumové kuličky. Jak víme, klasický český tuzemák už se nesmí nazývat rumem, protože má s rumem údajně společného tolik, co Mrazík a Rambo. Jelikož pochybuji, že vaše manželky a má matka bude do těch (jak to nazvat) „něco“ kuliček vlévat pravý kubánský rum za pětistovku z akce, navrhoval bych toto tradiční cukroví přejmenovat například na tuzemské kule… Samozřejmě bych všem chtěl doporučit, aby co nejdříve dokoupili poslední dárky, co ještě koupit chtějí – a hlavně aby je neobjednávali skrze Českou poštu – mohly by taky dorazit příští Vánoce. Na druhou stranu je třeba naši národní poštu omluvit, neboť má v tento sváteční čas hrozně napilno – už od června…
Nakonec k úspěšnému vyhnutí se srdeční slabosti a k možnosti přidat další čárku do kolonky „přežil jsem Vánoce,“ doporučuji méně sledovat televizi, o to více omezit zprávy. V těch se nakonec stejně dozvíte, že ukrajinské hranice se opět nebezpečně posunuly k Rusku, protože Ukrajina prostě chce bojovat s jadernou velmocí.
Vedle zpráv mi neudělal radost ani výkon českých hokejistů na tradičním předvánočním turnaji v Rusku. Zdá se, že nám nové dresy za pouhého půl milionu příliš štěstí nepřinesly. Ve vánoční čas je ale třeba vážit si pozitiv. Například můžu bezstarostně parkovat u našeho domu, kde máme k bytu přiděleno i parkovací místo, takže nemusíme naše auto nechávat na jiném veřejném parkovišti, třeba na dálnici D1.
Pokud ale teď díky slovu auto a dálnice přemýšlíte o tom, že byste od všech smysldávajícím zprávám dali sbohem, tak si to rychle vyžeňte z hlavy. Tak například jsme s kolegou jeli na pracovní cestu na Slovensko a hned po překročení hranic mi od nejmenovaného mobilní operátora (říkejme mu třeba T-Mobile) přišla smska, že i na Slovensku můžu využívat mobilních dat za stejnou cenu jako v Česku. Určitě ta šlechetná zpráva nemá ale vůbec nic společného s tím, že v rámci nařízení Evropské unie je roaming de-facto zrušen, a tak operátor vám klidně může napsat zprávu v trochu přesnějším znění, například: „Vítejte na Slovensku, i tady budeme dodržovat zákony, a tak vám i zde poskytneme stejně předražená data, jako byste byl právě v Česku.“ Ano, k dokonalosti všeho se dalo přistoupit na tuto hru třeba tím, že bychom se s kolegou vzájemně ujistili, že se nechystáme jeden druhého třeba zabít, protože prostě i na Slovensku je to nezákonné…
V poslední době jsem často pracoval na své nové e-knize, Tajemství osmého města, kterou bych chtěl vydat co nejdříve. Jelikož bych chtěl, aby každá kapitola vyzývala čtenáře, aby knížku nezavíral a pokračoval ve čtení - a pokud možno aby i za něj upustil nějakou tu korunku – ovšem není to o penězích, byť korunek by mohlo být klidně více – příběh jsem sám četl asi tak osmkrát, že mi vlastně nezbyl čas na žádnou jinou knížku. V této souvislosti tedy můžu úplně klidně říci, že je to ta nejlepší kniha, co jsem za poslední čas četl. A jelikož je i jediná, co jsem četl, je zároveň i ta nejho… (já to skoro napsal...)
Vánoce se blíží. Zkuste si je užít, ne je přežít. A sdílejte tento článek, než ho ti, co chtějí ovládnout svět (tj. imperialisti, ilumináti a cyklisti) proti mé vůli smažou...
Veselé Vánoce a samozřejmě šťastný nový rok :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat