Bude mít První poločas druhou šanci? Uvažuji o pokračování

Už je tomu osm let, co jsem vydal svou knižní druhotinu První poločas. Textem nasátá 446stránková povídka ale sklidila v hodnoceních na Databázi knih i Československé bibliografické databázi spíše kritiku než ovace. Netvrdím, že by se jednalo přímo o bouři posměšků, to zas ne, ale klidem naplňující vánek radosti z toho také nebyl. Podle hodnocení čtenářů obou zmíněných webů se jedná o mou nejhorší ze čtyř vydaných e-knih. A přesto si ve svých zamýšleních hraji s nápadem, že bych čtenářům, kteří hlavnímu hrdinovi Patriku Kroupovi dali svou šanci, nabídl pokračování.

E-kniha je dostupná ke stažení zdarma na těchto stránkách

Obálka e-knihy

Pravopisné chyby

Elektronická podoba knihy se bohužel zapsala do negativních vzpomínek i díky některým jazykovým nedostatkům, za které plně odpovídám já jako autor. Hrubky v textu mě jako autora velmi mrzí, protože jsem si o nich neradostně četl v komentářích a hodnoceních. Několikrát jsem zvažoval možnost nové jazykové korekce, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že každý člověk, zvíře, ale i dílo má svou vlastní charakteristiku – včetně chyb. První poločas tak zůstane knihou, která se Matějovi Novobilskému, co se jazyka českého týče, nepovedla tak, jak si představoval.

Zdroj obrázku www.pixabay.com

Spousta práce

Tím bych však vrtkavou negativitu okolo hlavního hrdiny Patrika Kroupy uzavřel. Hřejivých pozitiv dle mého názoru stále převyšuje. Když jsem s Prvním poločasem začal spojovat svůj čas, žádal jsem profesionální fotbalové kluby o svolení k využití jejich jmen pro svou story. Svou zelenou mi nedal jen Baník Ostrava, ve kterém se odehrává značná část Kroupovy kariéry, ale i například Sparta Praha, která ale nebyla „ztělesněním fotbalového zla,“ jak tehdy svůj souhlas z Letné podmínila, abych mohl používat název klubu i popis stadionu. Své ano mi následně přidala i celá řada dalších klubů, což mi udělalo velkou radost.

Zdroj obrázku https://www.patriotmagazin.cz

 

Spokojenost při psaní

Radostí mne ale naplňovalo hlavně psaní snad každé kapitoly, nebo snad i každého řádku a slova v odstavci. Pamatuji si, že velkou část textu jsem psal ručně do obyčejného školního sešitu, který jsem často nosil při sobě pro případ, že by mne napadlo něco, co dle mého názoru v knize chybět nesmělo. Sešit jsem často brával ve Frenštátě pod Radhoštěm k soutoku řek Lomné a Lubiny, kde jsem si sedl na kámen, a tak nějak hlavou nechal proudit myšlenky, a pohybem pravého zápěstí jsem propiskou vepisoval do sešitu opřeného na kolenou. Větu po větě. Slovo za slovem. Rád na to vzpomínám, protože u těchto chvil mi asistoval můj pes Rocky. Kříženec s dlouhou srstí a s téměř vždy veselou povahou. Můj pejsek skonal po vpíchnutí smrtícího jedu z veterinářovy injekční stříkačky dlouho před tím, než jsem knížku dokončil a vydal. Na tehdy obyčejné psaní spojené s venčením nezbedného čtyřnohého ořecha ale teď vzpomínám jako na krásné okamžiky, které se už nikdy nebudou opakovat, a to je právě ten důvod, proč na psaní osudu Patrika Kroupy vzpomínám jen v tom nejlepším.

René Bača

Naprosto nezbytným a důležitým člověkem pro sběr informací do sportovního prostředí pro mne byl i René Bača – fotbalový trenér, fotbalový fanatik, fotbalový fanoušek, fotbalový myslitel, a především můj kamarád. Mimochodem tento člověk má velmi rád fotbal. Ten jsem já vždy sledoval pouze pasivně – ano, chodili jsme si kopat s klukama na hřiště – a když nebylo hřiště, tak jsme si ho vyrobili z klepáčů či školních baťohů, ale o tom, jak funguje fotbalové prostředí, nebo o tom, co se děje v šatnách během poločasů, jsem neměl páru. Sázel jsem na to, že to zjistím, až kolem sídliště půjde kolem nějaký agent a stáhne si mne do Arsenalu nebo Realu Madrid. Čas však plynul, agent nechodil, a FIFA na Playstationu nepomáhala. Reňa, jak mu říkávám, byl blíž. Tehdy trénoval fotbalovou Tichou, a měl mnoho známostí s fotbalovými činiteli i tam nahoře – ne o patro nad Tichou, ale ještě výš. Znal lidi v Baníku i ve Zlíně. Radil mi, pomáhal mi. Už jsem mu děkoval, ale poděkuji mu klidně znovu. Reňo, jseš frajer!

René Bača, zdroj https://1fcporuba.cz/clen/baca-rene/

 

Fotbal, fotbal a zase fotbal

O tom ale v Prvním poločase nejde na prvním místě. Patrik Kroupa měl být jakýsi český Rocky Balboa – skromný člověk z malého města, ale s velkým srdcem bijícím pro radost druhých a férovost. Celou dobu mi šlo v psaní o to, aby místem, na kterém se odehrává ten skutečný zápas, nebyl zdaleka jen fotbalový trávník, ale život samotného hrdiny a světa okolo něj se vší špinavostí i radostí, co k tomu patří, a co zná vlastně každý z nás. Mám velkou radost, že i když numerická čísla, jak jsem již psal výše, vyjadřují neúspěch Prvního poločasu v rukou čtenářů, našli se i někteří, kterým se životní dráha Patrika Kroupy líbila. Ano, maminka je mezi nimi také – samozřejmě – ale tu jsem zrovna nemyslel. Mé srdíčko bylo vždy zahřáto, když si někdo – zejména nefanoušek fotbalu – k Patrikovi našel cestu a našel v něm inspiraci pro svůj život. Nevím, jak to mají ostatní spisovatelé, ani nemohu za ostatní mluvit, neboť většina je určitě šikovnějších a talentovanějších než já, ale pokud jim právě inspirace druhých přináší kýženou energii, tak se nedivím, že tyto pocity chtějí zažívat znova a znova.

Zdroj obrázku www.pixabay.com

 

Zpět do hry

Abych nezahrával míč s těmito dlouhými odstavci někam do autu. První poločas asi pro většinu čtenářů žádná literární hitparáda zrovna nebyla, což samozřejmě snižuje startovní úroveň případné „dvojky.“ Ale život je hra, a hra je výzva. Některé fotbalové kluby taky začínaly s odečtem bodů už na začátku sezóny, a přesto nedopadly v konečných účtováních vůbec špatně. Nutně podotknout, že právě hodnocení by asi neměly být důvodem, proč by člověk neměl na něčem pracovat, byť zpětná vazba je samozřejmě vždy přínosná, a koho chce, toho může jen posunout. Slabé stránky Prvního poločasu znám. Silné zrovna tak.

Je čas, aby se fotbalový objev vylízal ze svých ran, a zkusil to znovu? Napište mi prosím váš názor emailem na matnovobilsky@seznam.cz nebo s využitím kontaktního formuláře v levé části menu.