Když pára jaderného reaktoru vymrštila
více než tisíci tunové víko vzhůru, mělo být všem jasné, jaké nedozírné
následky bude tahle událost mít. Bohužel, přiznání faktu, že Sovětský
svaz si s něčím neví rady, nebylo v zájmu tamních rudých pánů. Nikdo si
nepřiznával, s čím mají úřady tu čest. Radiace nejde vidět, není cítit,
zanechává jen hrůzné a neomyvatelné stopy. Oběti, které Černobyl po sobě
zanechal po svém výbuchu, byly jen první a byl to jen začátek. A pro
upřesnění, nevybuchl přímo reaktor, každopádně do jednoho týdne bylo
zvýšené záření naměřeno v Japonsku i Spojených státech. Stal se z toho
globální problém, který mohl mít o poznání horších dopadů, kdyby
vybouchl i reaktor samotný. Podle některých odhadů by mohla být
neobyvatelná až polovina Evropy.
„Takových potíží mají v USA mnoho!“ bagatelizoval vše Sovětský svaz. Kolik je tedy v celém světě Pripjatí?
Hned po evakuaci následovaly otázky – jak eliminovat radiaci z elektrárny? Co udělat s městem? Jaké důsledky pocítí příroda? Proč se nemyslelo více na lidi? Ano, našli se ve straně i takoví, kteří chtěli bojovat za rychlou evakuaci. Strašné osudy těch, co byli svědky Černobylu, popisuje například Světlana Aleksijevičová ve své knize Modlitba za Černobyl. Rozvrácené osudy, nemoci, bolest, strach… Tak emotivně silnou knížku jsem nikdy nečetl. Přesto jí napsal spíše život než paní Aleksijevičová. Rukopis Černobylu je vidět i dnes, po třiceti letech. Když statečná manželka mluví o svém manželovi, a vypráví, jak hasil reaktor, zmocní se jí slzy. Po letech je ten příběh tak živý. Žena přišla o manžela i dítě. Černobyl připomíná tu tragédii. Když jsme tam byli my, jako bychom cítili rychlý únik z civilizace a příběhy těch osob na vlastní kůži.
A zároveň dává připomenout, jak malými pány jsme. Čas zahalí všechno. Hranice mezi životem a smrtí je tak tenká, až se zdá, že žádná není. Život a smrt patří k sobě.
Budovy nasáklé vodou, podlahy prorostlé mechem, ocelové konstrukce slábnou. Tohle vše jsme viděli ve městě duchů. Některé domy už padají, nevydržely to. Další budou následovat. Zelené porosty všude, kam se podíváte. Divoké koně se pasou nedaleko Vás a vlci se procházejí po noční Pripjati. Radiací zamořený les překypuje životem. Žádná tři oka. Příroda si s tím poradila a teď si bere to, co jí patří. Tak, jako to udělala Matka příroda tolikrát, to dělá i dnes; přírodu neokradeš. Někteří vědci to špatně odhadli. Černobyl nemá s mrtvou zónou nic společného. Žádné měsíční krajiny se zde nedočkáte. Je ale až s podivem, že pro zvířata je jednodušší žít v tom prostředí s radioaktivními částicemi v ovzduší, než s námi, lidmi, nablízku. Celá Zóna dává najevo, jak si moc hrajeme s tím, co nemáme pod kontrolou (a to nejsem odpůrcem jaderné energie – ba naopak) a jak se nám to může vymstít. Sám jsem názoru, že pro nás (lidstvo) jsme nejvíce nebezpeční my sami. To nás posouvá, ale i brzdí. A jak plyne z dramatického projevu Charlieho Chaplina, své pokroky využíváme proti sobě…
Dmitry Naumenko mne seznámil se svým příběhem průvodce a znalce oblasti, která je uzavřená a zakázaná. V Zóně zná takřka všechno a potkává se i s bývalými občany města Pripjať, pracovníky elektrárny Černobyl a dokonce i s odbornou veřejností. Dmitry dokonce vyvrací některé fámy spojené s Černobylem. Sám tvrdí, že strach z dnešního Černobylu vychází především z naší neznalosti a neinformovanosti… Co by to byl za seriál, kdybych Vám všechno vyklopil hned…
+38 (044) 383-45-88
www.chornobyl-tour.com
„Ahoj, jmenuji se Dmitry Naumenko. Jsem průvodce a instruktor agentury "Chornobyl-TOUR". Pro tuto agenturu pracuji od jejího založení. Od samého počátku po nynější dobu se snažím dělat to nejlepší v zájmu bezpečnosti a komfortu všech našich turistů, kteří Černobyl navštěvují. Spousta mých kolegů i přátel mne nesnášejí, protože je nutím číst všechny dokumenty o havárii, aby se naučili chápat základy standardů bezpečnosti nukleárních hrozeb (smích).”
Sledujte můj blog a dozvíte se více...
„Takových potíží mají v USA mnoho!“ bagatelizoval vše Sovětský svaz. Kolik je tedy v celém světě Pripjatí?
Hned po evakuaci následovaly otázky – jak eliminovat radiaci z elektrárny? Co udělat s městem? Jaké důsledky pocítí příroda? Proč se nemyslelo více na lidi? Ano, našli se ve straně i takoví, kteří chtěli bojovat za rychlou evakuaci. Strašné osudy těch, co byli svědky Černobylu, popisuje například Světlana Aleksijevičová ve své knize Modlitba za Černobyl. Rozvrácené osudy, nemoci, bolest, strach… Tak emotivně silnou knížku jsem nikdy nečetl. Přesto jí napsal spíše život než paní Aleksijevičová. Rukopis Černobylu je vidět i dnes, po třiceti letech. Když statečná manželka mluví o svém manželovi, a vypráví, jak hasil reaktor, zmocní se jí slzy. Po letech je ten příběh tak živý. Žena přišla o manžela i dítě. Černobyl připomíná tu tragédii. Když jsme tam byli my, jako bychom cítili rychlý únik z civilizace a příběhy těch osob na vlastní kůži.
A zároveň dává připomenout, jak malými pány jsme. Čas zahalí všechno. Hranice mezi životem a smrtí je tak tenká, až se zdá, že žádná není. Život a smrt patří k sobě.
Budovy nasáklé vodou, podlahy prorostlé mechem, ocelové konstrukce slábnou. Tohle vše jsme viděli ve městě duchů. Některé domy už padají, nevydržely to. Další budou následovat. Zelené porosty všude, kam se podíváte. Divoké koně se pasou nedaleko Vás a vlci se procházejí po noční Pripjati. Radiací zamořený les překypuje životem. Žádná tři oka. Příroda si s tím poradila a teď si bere to, co jí patří. Tak, jako to udělala Matka příroda tolikrát, to dělá i dnes; přírodu neokradeš. Někteří vědci to špatně odhadli. Černobyl nemá s mrtvou zónou nic společného. Žádné měsíční krajiny se zde nedočkáte. Je ale až s podivem, že pro zvířata je jednodušší žít v tom prostředí s radioaktivními částicemi v ovzduší, než s námi, lidmi, nablízku. Celá Zóna dává najevo, jak si moc hrajeme s tím, co nemáme pod kontrolou (a to nejsem odpůrcem jaderné energie – ba naopak) a jak se nám to může vymstít. Sám jsem názoru, že pro nás (lidstvo) jsme nejvíce nebezpeční my sami. To nás posouvá, ale i brzdí. A jak plyne z dramatického projevu Charlieho Chaplina, své pokroky využíváme proti sobě…
Dmitry Naumenko mne seznámil se svým příběhem průvodce a znalce oblasti, která je uzavřená a zakázaná. V Zóně zná takřka všechno a potkává se i s bývalými občany města Pripjať, pracovníky elektrárny Černobyl a dokonce i s odbornou veřejností. Dmitry dokonce vyvrací některé fámy spojené s Černobylem. Sám tvrdí, že strach z dnešního Černobylu vychází především z naší neznalosti a neinformovanosti… Co by to byl za seriál, kdybych Vám všechno vyklopil hned…
+38 (044) 383-45-88
www.chornobyl-tour.com
„Ahoj, jmenuji se Dmitry Naumenko. Jsem průvodce a instruktor agentury "Chornobyl-TOUR". Pro tuto agenturu pracuji od jejího založení. Od samého počátku po nynější dobu se snažím dělat to nejlepší v zájmu bezpečnosti a komfortu všech našich turistů, kteří Černobyl navštěvují. Spousta mých kolegů i přátel mne nesnášejí, protože je nutím číst všechny dokumenty o havárii, aby se naučili chápat základy standardů bezpečnosti nukleárních hrozeb (smích).”
Sledujte můj blog a dozvíte se více...