Noční Pripjať - foto: Igor Khomych
Řekněte nám, prosím, něco o sobě jako průvodci. Co Vás vedlo k tomu stát se průvodcem v agentuře pořádající zájezdy do Černobylu? Jak dlouho tam pracujete a jaký je Váš zájem o černobylskou jadernou katastrofu?
Ahoj, jmenuji se Dmitry Naumenko. Jsem průvodce a instruktor agentury "Chornobyl-TOUR". Pro tuto agenturu pracuji od jejího založení. Od samého začátku po nynější dobu se snažím dělat to nejlepší, co je v zájmu bezpečnosti a komfortu všech našich turistů, kteří Černobyl navštěvují. Spousta mých kolegů i přátel mne nesnáší, protože je nutím číst všechny dokumenty o havárii, aby lépe porozuměli základům standardů bezpečnosti nukleárních hrozeb (smích).
K této práci mne vedlo několik neobvyklých okolností. Faktem je, že kromě legální cesty do Černobylu existuje také možnost cesty ilegální. V praxi to znamená, že lidé, kteří mají rádi extrémy, se dostanou přes ostnatý drát kolem zóny, a pěšky se skrývají všem strážím. Takovým se říká “stalkers.” Než jsem začal pracovat pro naši agenturu, pracoval jsem právě jako stalker a prováděl jsem návštěvníky oblastí.
Od svého dětství se zajímám o dění kolem Černobylu. Sám jsem se narodil v blízkosti jaderné elektrárny Černobyl a mám mnoho přátel a známých mezi pracovníky zóny a bývalých občanů Pripjati. O Černobylu vím mnoho, stejně tak o životě tam. Mé vědomosti jsou takové, že jsem se stal osobou, jejíž práce přispívá k bezpečnosti v zóně (smích).
Nakonec jsem obrátil svou zálibu a osobní zájem do práce uvnitř zóny. Všechny moje znalosti se snažím sdílet s klienty "Chornobyl-TOUR". Severní region Ukrajiny, včetně černobylské oblasti, je moje malá vlast. Proto svou práci zbožňuji.
Představte, prosím, svou agenturu. Co děláte, jak dlouho a jaký smysl to vlastně má?
"Chornobyl TOUR" organizuje výpravy do Černobylu a také do města Slavutych. Organizujeme návštěvy a také dáváme dohromady zahraniční delegace havárie Černobylu, jakož i doprovodné zájezdy tam. Také spolupracujeme se státním Úřadem pro řízení uzavřené zóny, dále pak s různými experty a institucemi, správou města Slavutych, muzei a archívy, což nám pomáhá uskutečnit programy nejen pro fanoušky, ale i profesionály.
Naše společnost patří na trhu ke špici. Každým rokem se počet našich klientů podstatně zvyšuje také s tím, jak se objevují nové produkty v oblasti cestovního ruchu. Zlepšuje se i servis.
Před třiceti lety pracovali v Černobylu likvidátoři, kteří se podíleli na dekontaminaci ploch. Teď už více než osm let se snažíme vyvracet různé lživé mýty, neboť máme informace, které jsme v oblasti získávali po mnoho roků. I přes navyšující se počet našich turistů a množství práce, kterou máme, vřelá atmosféra ve firmě zůstane zachována stejně, jako tomu bylo v době, kdy jsme vznikali. Myslím si, že to je tajemství naší přitažlivosti. "Chornobyl-TOUR" je jako klub, kde likvidátoři, stalkeři, dobrovolníci - amatéři i profesionálové různých oborů se setkali a společně sdílí stejný zájem a druh lásky k uzavřené zóně. Myslím si, že tento hřejivý pocit padl také na naše turisty (úsměv).
V současné době se sice počet našich pracovníků podstatně zvýšil, nicméně stejně jako dřív jsme jedna velká rodina, která miluje svou práci a tou je náš zákazník.
Když jsem byl v Černobylu s vaší agenturou, hodně lidí se mne vyptávalo, jestli se nebojím. Moje rodina byla proti, protože měli za to, že to je riskantní pro mé zdraví. Jak se díváte na tento problém? Myslím, že takové otázky zodpovídáte velmi často. Řekněte nám něco na toto téma.
Máte pravdu. Takovou otázku, jestli se nebojím o své zdraví, slýchávám mnoho let (usměv). A skoro každý turista, který tam cestuje, čelí kritice přátel a blízkých. Už jsem si na to zvykl. Většina našich obav pramení z neznalosti a nejistoty. V případě Černobylu ale fakta překrývají mnoho mýtů a lží, které se vyvinuly u lidí v radiofobii. Není divu, že se rodina stará o své blízké v případě, že nemají objektivní a skutečné informace o situaci v zóně. Jako osoba, která studuje černobylskou nehodu a pracuje v zamořené oblasti řadu let, mohu říci, že ne všechno je tak špatné, jako by se mohlo zdát. Tohle místo může být bezpečné pro vaše zdraví, pokud budete dodržovat všechna pravidla spojená s návštěvou. V první řadě je to v zájmu našich turistů.
Ve svých skupinách provádím instruktáž o pravidlech návštěvy a standardech radiační bezpečnosti hned, jakmile vstoupíme v Kyjevě do autobusu. Vyprávím, jaké druhy ionizačního záření jsou v zóně přítomny, jejich nebezpečí a o způsobech, jak se proti nim bránit, co je zakázáno a co ne. Díky tomu každý po příjezdu do radiační oblasti jasně chápe celou situaci. Pokud se budete držet pravidel, poslouchat průvodce a nebudete v Pripjati olizovat chodník, nejvyšší dávka, kterou turista obdrží v jednodenním zájezdu, bude okolo 3 msV (úsměv). To nic není. Například během hodinové letu v letadle v nadmořské výšce 10 - 11 km obdržíte 2 - 3 mSv.
A v jihozápadním pobřeží Indie, kde každoročně jezdí odpočívat milióny turistů, je z přirozeného pozadí na některých místech 1 - 2 mSv/h kvůli thoria. V Pripjati je přirozená radiace na úrovni 0,7 mSv/h. Všichni se bojí Černobylu, ale nikdo nepociťuje strach z jižních států Indie. Samozřejmě, že v oblasti ochrany životního prostředí v zóně je situace obtížná, ale abychom ovládli svůj strach, je třeba získat vědomosti ohledně obrany proti radiaci, aby nám neškodila. K tomu je třeba rozšířit naše znalosti. Naše agentura vám v tom pomůže.
Dmitry Naumenko v Černobylu - foto: Igor Khomych
Jako průvodce cestujete do zóny hodně často. Hlídáte si své zdraví?
Ano, jako všichni ostatní průvodci chodíme na pravidelné kontroly. Absolvujeme také testy na obsah radioaktivních prvků v těle. Nebyly u nás nalezeny žádné odchylky, jinak bychom v uzavřeném teritoriu nesměli pracovat. I přes naše kontroly však někteří pracovníci porušují pravidla zóny, ale přebytek obsahu radionuklidů v jejich těle je bezvýznamný.
Četl jsem, že ukrajinská vláda zvažuje demolici Pripjati kvůli dezolátnímu stavu budov. Někteří by rádi zachovali město jako špatný příklad lidského chování. Jaký je Váš osobní názor?
V realitě moderní Ukrajiny demolice Pripjati je nemožná. Nejsou zde žádné peníze ani prostředky a nakonec ani ne technologie na takovou věc. Na taková prohlášení úředníků jsem si již zvykl. Každým rokem jiný politik přicházející po svých předchůdcích tvrdí totéž, protože se snaží napravit své PR vůči voličům. Bohužel neexistuje způsob, který by vedl k naprostému odstranění následků havárie. Já osobně bych byl pro, aby se město zachovalo jako muzeum strašné katastrofy, která se tam udála.
Do toho muzea musíte přivádět nejen turisty, ale také politiky a úředníky, na nichž závisí jaderný průmysl. Také by se tam měli podívat projektanti a nakonec i dělníci. Takto se mohou dovědět, jaké možné důsledky přinese jakákoliv chyba a že seznam měst, na kterém je Pripjať, se může klidně rozšířit. Takto studenti prvních ročníků - projektanti i jaderní vědci poznají, jakou odpovědnost ponese jejich práce v budoucnu. Až uvidí mrtvé padesátitisícové město, dojde jim, že tohle všechno není jen teorie. Bohužel záměr vybudování muzea se nikam neposunul. Máme tady jen návrhy na jeho zničení.
Co lidé musí udělat, aby se s vaší agenturou dostali do Černobylu? Je obtížné obdržet povolení od vlády?
Chcete-li navštívit zakázanou zónu, je třeba zvolit požadované datum cesty na našich webových stránkách a tu cestu si zaregistrovat. Je třeba vyplnit správné údaje o cestovním pasu. My předložíme žádost o povolení k návštěvě zóny úřadům. Všechno musí proběhnout v předstihu - alespoň tři dny před zájezdem. Schválení ze strany vlády není obtížné získat, je jen třeba podřídit se byrokracii (směje se).
Během své návštěvy Černobylu jsem chtěl potkat lidi, kteří opravdu v zóně žijí. Například jsem chtěl poznat ty, co se do oblasti vrátili jeden rok po katastrofě. Proč jsme je nepoznali?
V uzavřené zóně skutečně žijí lidé, kteří se vrátili domů jeden rok po nehodě. Poznat tyto obyvatele je možné v našem dvoudenním zájezdu nebo v zájezdu soukromém. V jednodenní cestě, pokud chce celá skupina, vezmeme turisty k těmto lidem taky. Když nejedeme ke starousedlíkům, ukážeme více z města Pripjať.
Vy organizujete zájezdy i do města Slavutych, kde žije hodně lidí z evakuované Pripjati. Jste s těmito lidmi v kontaktu?
Znám spoustu let mnoho obyvatel města Slavutych. Nežijí tam jen bývalí občané Pripjati, ale také pracovníci elektrárny Černobyl a účastníci práce na novém sarkofágu. Naši klienti mohou s těmito lidmi konverzovat, protože jsou pohostinní a rádi komunikují. Pro oficiální delegace a novináře můžeme organizovat schůzky s vedením města a také zařídit konferenci s odborníky.
Jelikož cestujete do zakázané zóny tak často, určitě již máte spoustu vědomostí o zajímavých místech. Setkáváte se tam i s něčím, co Vás naučí něčemu novému?
Mnoho let jsem vyšetřoval oblast kolem Černobylu velmi usilovně a už to vlastně vnímám tak, jako bych tam jezdil domů. Nicméně pořád existuje několik věcí, které jsem dříve neviděl. Území zóny je obrovské a příběh nehody je velmi hluboký. Vždy je něco nové, čeho si můžete všimnout a něco si z toho vzít.
Máte nějaké zkušenosti s českými občany na Vašich zájezdech? Cestujeme do zóny často?
Turistů z České republiky je poměrně dost. Téměř každý měsíc máme několik turistů z vaší země. Češi ale většinou cestují s anglicky mluvícím průvodcem. Já pracuji s ruskojazyčnou skupinou, takže osobní zkušenosti nemám. Doufám ale, že se to brzy změní (s úsměvem).
Myslím, že snad v roce 2017 má být čtvrtý reaktor zakryt novým sarkofágem. Myslíte si, že se zvýší zájem o návštěvy, než se to stane?
Pro mnoho lidí symbolem jaderné elektrárny Černobyl je čtvercovaný sarkofág a pruhované ventilační potrubí. Původní potrubí je již rozebráno, takže zůstal jen ten sarkofág. Myslím si, že mnoho lidí by si přálo, aby elektrárna zůstala v původní podobě, jak tomu bylo před překrytím novým sarkofágem.
Máte někdy během vašich cest potíže? Já si pamatuji, že váš autobus měl technické problémy, když jsme se po exkurzi vraceli do Kyjeva, ale vzhledem ke kvalitnímu autobusu, kterým cestujete, se to spíše jevilo jako smůla. Co třeba měření radiační kontaminace věcí turistů. Stalo se už někdy, že někdo měl osobní věci kontaminované a dotyčný si je ze zóny nemohl vzít zpět?
Aby se zabránilo kontaminaci osobních věcí turistů, měli byste postupovat definovanými trasami a poslouchat hlavního průvodce. Našim úkolem je to sledovat. Kontaminování věcí klientů je hodně vzácné, přesto se to někdy stává. Většinou zde mluvíme o podrážkách bot, na kterých může být radioaktivní písek a bahno. Při opouštění oblasti turisté několikrát procházejí kontrolami. Pokud zjistíme nějakou kontaminaci, stačí umýt boty ve speciálních kontejnerech s vodou a práškem, což není nijak obtížné. Černobylští zaměstnanci absolvují tento proces několikrát denně. Dělají to vícekrát během pracovního dne (s úsměvem). Po vyčištění se boty znovu kontrolují na přítomnost radioaktivních částic, a pokud byla procedura úspěšná, dotyčný pokračuje v cestě. Ještě jsem u turistů nezažil, že by něco nešlo vyčistit.
V zóně jsem viděl velice krásnou přírodu. Divoká zvířata byla všude. Celkově vidím paradox, že pro zvířata je jednodušší žít v oblasti, která je zamořená radiací, než žít po boku s lidmi. Je to jen můj názor, nebo je na tom něco pravdy?
Zóna má neuvěřitelně krásnou přírodu. Na rozdíl očekávání, že po nehodě zůstane zóna spáleným místem, kde nic nežije, se zde nachází přírodní rezervace se spoustou zvířat. Máte pravdu, spousta lidí na to upozorňuje. Pro zvířata jsou lidé nejvíce stresujícím faktorem. Dnes, kdy člověk ze zóny téměř zmizel, příroda si tohle území rychle vzala. Navzdory tomu, že většina usazených zvířat je radioaktivní, nebrání to tomu, aby se těšila plné délce života a v rámci svého plemena taky navyšovala svou populaci.
S přáteli i rodinou jsme si říkali, jaké to může být přes noc nebo alespoň večer ve „městě duchů“ Pripjať. Máte s tím nějaké zkušenosti?
O tom mohu hodně vyprávět, ale spíše se bojím, že o tom se mnou budete muset mluvit o samotě (směje se).
V době, kdy jsem zónu navštěvoval ilegálně jako stalker, strávil jsem v noční Pripjati spoustu času. Býval jsem tam sám nebo s turisty, kteří milují extrémy. Zážitek je to nezapomenutelný. Když jsem do Pripjati přijel poprvé v noci, bylo to děsivé a vzrušující zároveň. To je také důvod, proč spousta lidí nechce zónu navštívit legálně a raději si najme stalkera, který vás tam zavede nezákonně. V noci stalkeři obvykle sedí na střechách vysokých budov se šálkem horkého čaje a možná nějakým alkoholem a sledují noční město. Je nemožné to popsat, protože byste to musel vidět na vlastní oči. Představte si naprosto vyprázdněné město v měsíční záři, která prosvěcuje několikapodlažní budovy, otevřená okna vržou ve větru, ve sklepě teče voda, vítr fouká mezi stromy, po dvorech se procházejí kanci a z dálky vyjí vlci.
Město ale není nikdy úplně tmavé, protože elektrárna Černobyl je jen dva kilometry od hotelu. Silné reflektory pro stavbu nového sarkofágu osvětlují svým leskem také Pripjať. Proto je Pripjať pokaždé tmavá jen z poloviny. Pripjať je v noci vnímána zcela odlišně. Budovy, které během dne vypadají světlé a přátelské, se v noci ukazují jako černé siluety s nádechem vlhkosti.
V Pripjati jsem byl tolikrát, že se tam vracím i v noci jako domů. Postupně jsem si na všechno zvykl a už delší čas mě tam nic nevyděsí. Už znám zdroje šustění i vrzání. Oblíbil jsem si sezení na střeše vysoké budovy v nočním městě. A pokaždé, když jsem chodil temným městem s nelegálními turisty, vyprávěl jsem jim historii svého lidu a pili čaj na střechách vysokých budov. Noc se dá přečkat v opuštěném apartmánu a celá zóna zanechá v každém turistovi silný otisk. Pro tyto pocity se dá i vracet.
V zóně pracuje spousta lidí. Viděl jsem tam armádu, jsou tam dělníci, kuchaři, vědci a další. Lidé z vaší agentury pravděpodobně mluví s tamními pracovníky často. Není pro ně problémové, že tam vodíte spousty turistů?
Turisté nezpůsobují pracovníkům v oblasti žádné problémy. Naopak se cestovní ruch stal pro zónu nedílnou součástí. Pro turisty byly vytvořeny speciální trasy i objekty, které jsou bezpečné k návštěvě a zároveň nenarušují fungování jiných zařízení. Dnes jsou tam turisté stejně běžní jako třeba dozimetristé.
Samozřejmě nemůžeme zapomenout na konflikt na východní Ukrajině. Donbas je sice od Černobylu daleko, ale věřím, že dostáváte často dotazy, jestli je bezpečné jet na Ukrajinu atp. Musíte často na tohle téma mluvit?
Teď tyto dotazy moc často nezodpovídáme. Obvykle dáváme odkazy na naše stránky, kde vysvětlujeme aktuální situaci.
Vaše cesty jsou realizovány především vašim velmi kvalitním autobusem, ovšem také je možnost navštívit zónu vlastním autem. Jak to přesně funguje? Jestli se zítra rozhodnu ráno, že chci jet do Černobylu svým autem, co proto musím přesně udělat? Musím vyplnit žádost a co potom? Vaši lidé musí cestovat se mnou?
Jestli se rozhodnete cestovat svým prostředkem, není v tom žádný problém. Vytvoříte stejnou žádost jako u jednoduchého zájezdu a to alespoň dva týdny před požadovaným datem návštěvy. Musíte nám poskytnout údaje o pasu a také informace o dopravním prostředku (značka auta a registrační číslo). Ve dne cesty se s vámi setká náš průvodce - to v Kyjevě nebo poblíž vstupu do zóny a pojede s vámi.
Kolik lidí pracuje ve vaší agentuře a jak vaše skupina funguje? Jste přátelé?
V naší agentuře máme asi třicet lidí a všichni se mezi sebou znají a lidé spolu kooperují. Máme u nás vřelou a přátelskou atmosféru, protože jsme zde ze stejného důvodu, tj. poskytnout turistům nejlepší servis od návrhu návštěvy zóny a také jim nabídnout informační obsah na našich webových stránkách, komunikovat emaily a provozujeme zákaznickou podporu před výpravou. Vše až do samotné návštěvy s průvodci.
Při své návštěvě jsem v autobuse vnímal mnoho turistů z cizích zemí. Je možné říci, které země jsou na vašich cestách nejvíce zastoupeny?
Nyní do zóny jezdí mnohem více turistů z jiných zemí než z Ukrajiny. Máme spoustu návštěvníků z Velké Británie, USA, Polska, Německa a Nizozemska. Méně lidí je pak z Austrálie, Nového Zélandu a asijských zemí, ovšem každý měsíc máme pár turistů i odtamtud.