Na druhou stranu, český fanoušek je náročný a možná i trochu namlsaný z dob minulých. Vzpomeňme na Euro 2004 v Portugalsku, kde zázračná generace v čele s Pavlem Nedvědem došla až do semifinále a měla reálné vyhlídky na zisk zlata. Takové časy už ale pominuly a kopačky již obouvá generace mladší. Zároveň jsme na letošním mistrovství vyfasovali jednu z nejtěžších, možná vůbec nejobtížnější, skupinu. Los k nám přívětivý určitě nebyl. Chorvatsko i Španělsko jsou týmy, které mohou Euro klidně vyhrát, a klíčový zápas s Tureckem jsme prostě nezvládli. Ale takový je fotbal. Jeden bod je na postup prostě málo a nestačí, ani když do další fáze šampionátu postoupily dvě třetiny mančaftů… Je trochu paradox, že Portugalsko si našlo cestu mezi nejlepší šestnáctku přes tři remízy. Jen si vzpomeňme, kdy naposledy někdo hrál osmifinále, aniž by vyhrál alespoň jeden zápas ve skupině… Nikdy? Každopádně si myslím, že účast ve skupině je přesně to, na co nyní svou kvalitou stačíme.
Český tým až na Tomáše Rosického nebo Petra Čecha přijel na šampionát bez zvučných hvězd a i proto se snažil vzhlížet k týmu z Eura 1996, kde Češi došli až do finále. Ano, byl tam tenkrát Vladimír Šmicer a Karel Poborský, ale oba hráli v době Eura 96' ve zdejších končinách. A takových hráčů tam bylo více. Právě onen šampionát dostal české hráče do hledáčku TOP klubů… Místo siláckých řečí Češi skromně doufali, že se historie zopakuje a výsledek z roku 1996 napodobí. Z tohoto důvodu mi byl tento výběr před odletem do Francie sympatický. Přesto se nevyhnul mnohdy až přehnaným soudům, byť vyhrál svou kvalifikační skupinu v konkurenci Nizozemska nebo Turecka. Tak už to však u nás bývá, své příznivce by si parta okolo Petra Čecha našla až v případě postupu ze základní skupiny. Nedej Bože, kdyby Češi prošli třeba do semifinále, pak by o kriticích nebylo ani vzlyku… Že jsem se zasnil? Kdo v roce 2004 věřil Řekům? V roce 1992 byli Dánové už na dovolené (neprobojovali se přes kvalifikaci), ovšem kvůli vyřazení Jugoslávie byli na turnaj povoláni, co by náhradníci. A jejich výsledek? Vyhráli zlato. A konečně, v roce 1996 si o titul zahráli podceňováni Češi. Proč se tedy nemůže věřit, když fotbalová historie se hemží takovými překvapeními. Někdy se štěstěna otočí i k vám a sen se stane skutečností… A sport je o snech. Nic není nemožné.
O probuzení se však postaralo tohle Euro, které naše vyhlídky zároveň posadilo do tvrdé reality. Na turnaji pravděpodobně hrálo to nejlepší, co máme. Můžeme debatovat, kdo by koho mohl v nominaci nahradit, ale asi bychom celý tým nepřekopali. Je navíc dosti možné, že Češi patřili na šampionátu mezi vůbec nejhorší a nepostup ze skupiny to zcela jistě podtrhuje. Dva vstřelené góly ve třech zápasech k postupu stačí málokdy…
Euro 2016 ale ještě neskončilo pro Slovensko. Nevím jak Vy, ale já jim budu přát úspěch, neboť u našich východních sousedů se sešla výjimečná parta fotbalistů hladových po výsledku…