Mistrovství světa v ledním hokeji
skončilo a v Ledovém paláci i na stadionu Jubilejnyj řádí už snad jen
uklízečky. Češi vyklidili šampionát pátou příčkou a prakticky jsme
jediným týmem, který nebyl v regulární hrací době ani jednou poražen.
Ale to je jen drobnost, která nás může leda tak potěšit. Tým se vrátil z
mistrovství světa bez medaile. Už počtvrté za sebou a jedná se o
nejtemnější období samostatného českého hokeje vůbec. Co ukázal letošní
šampionát?
Absolutně mimo očekávání skončili Švédové, kteří od počátku turnaje působili nervózně, nesehraně a jejich hokej neusadil v podstatě nikoho, kdo na tři korunky byť jen trochu zatlačil. V podstatě se Švédové ocitli tam, kde český hokej už několikrát byl - z turnaje odjeli, aniž by porazili někoho silného, k tomu všemu v play-off si připsali hrůznou porážku vyšitou jako z tenisového kurtu. Kanára Švédům nasadila famózní Kanada. Ale to je jedno.
My, Češi, jsme si pobrečeli ve čtvrtfinále, ve kterém náš soupeř z Ameriky předvedl poražení-hodný výkon a rozhodně se ten zápas dal vyhrát. Co k postupu chybělo? Odečtěme gól Američanů, který zařídil prodloužení a následné nájezdy. Byla to branka, která neměla platit. Ofsajd, který byl vidět snad i z Měsíce, nezaregistroval jen čárový rozhodčí. Nezkušený americký výběr uklidil skvělé Čechy. Co dál? Do turnaje jsme nastoupili skvělým a srdnatým stylem, kterým jsme srazili na lopatky domácí Rusy. Ještě brilantnější výkon pak přišel proti Švédům, ale od té doby to šlo tak trošku z kopce, na kterém jsme ještě zničili Norsko. Ale pak? Z podhoubí vylezly na povrch problémy, které podle mne rozhodly o našem osudu.
Jednak šla dolů česká forma - zápas s Kazachstánem nebo Švýcarskem budiž důkazem. Pro Švýcary jsme v utkání, ve kterém nám šlo o první místo ve skupině a Švýcarům o postup, pořádali chvilky otevřených dveří, kterými by proplul i parník… Ale. Největší problém? Ten se dá podložit i čísly. Přesilovky!
Ve čtvrtfinále, kde má každý celek za sebou už sedm zápasů základní skupiny, musí být přesilovky zvládnuté. Alespoň nějak. Můžete mi vyvracet všechno, co jsem napsal výše (slézající forma a tak dále), ale naše neefektivita v početních převahách nás určitě vyškrtla z boje o medaile. V zápase s USA rozhodlo patrně více faktorů - asi dokonce i smůla, ale přesilovek jsme se určitě chytnout mohli. Naše efektivita v početní výhodě? Až jedenácté místo. Pod námi skončilo už jen Maďarsko, Bělorusko, Francie, Slovensko a Norsko (v tomto pořadí). Česká efektivita 14,29 %. Pouze. Každý, kdo hrál o cenné kovy, měl úspěšnost přesilových her podstatně lepší; USA 22,73 %, Rusko 22,22 %, Finsko 29,29 % a Kanada 28,57 %. Rozdíly jsou obrovské. Úspěšné přesilovky prostě rozhodují vyrovnané zápasy. Proti Američanům bylo možností více než dost…
Co se podařilo? S čísly jsme se blýskli především velmi dobrou obranou a perfektními brankáři. Třeba oslabení jsme zvládli na čtvrté místo (úspěšnost 85,71 %). Před námi skončilo jen Švédsko, Finsko a Kanada. I celková obrana v čele s brankáři si vedla dobře. I v tom nám padlo čtvrté místo. Češi neinkasovali v 92,86 % případech, kdy na nás někdo útočil. I v návštěvnosti jsme skončili na čtvrtém místě. Pro diváky jsme byli čtvrtým nejzajímavějším celkem. Bohužel, střelecká efektivita pouze šesté místo. Na 28 našich gólů jsme potřebovali 272 střel na branku, což se rovná 10,29 % efektivitě. To je prakticky co desátá střela, to gól. Tak třeba finská úspěšnost 14,34 %.
Jak to vypadá do budoucna? Přes medailový půst si myslím, že český tým naznačil, kam se může ubírat dále. Celý tým měl daleko k hvězdnému výběru, což vykompenzovala týmovost a jednota. Je celkem škoda, že v týmu chyběli vyložení střelci, byť je super, že branky zařizovalo více hráčů, klíčový a drzý kanonýr se hodit mohl. Náš výběr měl dva velmi vyrovnané gólmany a stabilní kostru, která držela pohromadě nějakou dobu. Češi hráli se silnými soupeři rychlý a bruslivý hokej, což je známka, že připravenost hráčů z Evropy je více méně dostatečná a konkurenceschopná. Sám se však trochu bojím, že Kanada nebo Finsko se momentálně nacházejí jinde, než v našem dosahu. To ale asi neznamená, že bychom je nemohli porazit, pokud ne přímo porážet.
Výběr pana trenéra Vladimíra Vůjtka působil velmi houževnatě a po základní skupině se sám pasoval do role černého koně turnaje, který mohl pomýšlet na víc. Náš tým předvedl výkony, za které se nemusí stydět. Prvenství v základní skupině nebylo náhodné a osobně si myslím, že na tento tým i na práci pana Vůjtka můžeme být pyšní. Jako fanoušek českým hokejistům i realizačnímu týmu děkuji. Nezbývá, než čekat na příští rok. Třeba z Paříže a Kolína odvezeme i medaili.
Absolutně mimo očekávání skončili Švédové, kteří od počátku turnaje působili nervózně, nesehraně a jejich hokej neusadil v podstatě nikoho, kdo na tři korunky byť jen trochu zatlačil. V podstatě se Švédové ocitli tam, kde český hokej už několikrát byl - z turnaje odjeli, aniž by porazili někoho silného, k tomu všemu v play-off si připsali hrůznou porážku vyšitou jako z tenisového kurtu. Kanára Švédům nasadila famózní Kanada. Ale to je jedno.
My, Češi, jsme si pobrečeli ve čtvrtfinále, ve kterém náš soupeř z Ameriky předvedl poražení-hodný výkon a rozhodně se ten zápas dal vyhrát. Co k postupu chybělo? Odečtěme gól Američanů, který zařídil prodloužení a následné nájezdy. Byla to branka, která neměla platit. Ofsajd, který byl vidět snad i z Měsíce, nezaregistroval jen čárový rozhodčí. Nezkušený americký výběr uklidil skvělé Čechy. Co dál? Do turnaje jsme nastoupili skvělým a srdnatým stylem, kterým jsme srazili na lopatky domácí Rusy. Ještě brilantnější výkon pak přišel proti Švédům, ale od té doby to šlo tak trošku z kopce, na kterém jsme ještě zničili Norsko. Ale pak? Z podhoubí vylezly na povrch problémy, které podle mne rozhodly o našem osudu.
Jednak šla dolů česká forma - zápas s Kazachstánem nebo Švýcarskem budiž důkazem. Pro Švýcary jsme v utkání, ve kterém nám šlo o první místo ve skupině a Švýcarům o postup, pořádali chvilky otevřených dveří, kterými by proplul i parník… Ale. Největší problém? Ten se dá podložit i čísly. Přesilovky!
Ve čtvrtfinále, kde má každý celek za sebou už sedm zápasů základní skupiny, musí být přesilovky zvládnuté. Alespoň nějak. Můžete mi vyvracet všechno, co jsem napsal výše (slézající forma a tak dále), ale naše neefektivita v početních převahách nás určitě vyškrtla z boje o medaile. V zápase s USA rozhodlo patrně více faktorů - asi dokonce i smůla, ale přesilovek jsme se určitě chytnout mohli. Naše efektivita v početní výhodě? Až jedenácté místo. Pod námi skončilo už jen Maďarsko, Bělorusko, Francie, Slovensko a Norsko (v tomto pořadí). Česká efektivita 14,29 %. Pouze. Každý, kdo hrál o cenné kovy, měl úspěšnost přesilových her podstatně lepší; USA 22,73 %, Rusko 22,22 %, Finsko 29,29 % a Kanada 28,57 %. Rozdíly jsou obrovské. Úspěšné přesilovky prostě rozhodují vyrovnané zápasy. Proti Američanům bylo možností více než dost…
Co se podařilo? S čísly jsme se blýskli především velmi dobrou obranou a perfektními brankáři. Třeba oslabení jsme zvládli na čtvrté místo (úspěšnost 85,71 %). Před námi skončilo jen Švédsko, Finsko a Kanada. I celková obrana v čele s brankáři si vedla dobře. I v tom nám padlo čtvrté místo. Češi neinkasovali v 92,86 % případech, kdy na nás někdo útočil. I v návštěvnosti jsme skončili na čtvrtém místě. Pro diváky jsme byli čtvrtým nejzajímavějším celkem. Bohužel, střelecká efektivita pouze šesté místo. Na 28 našich gólů jsme potřebovali 272 střel na branku, což se rovná 10,29 % efektivitě. To je prakticky co desátá střela, to gól. Tak třeba finská úspěšnost 14,34 %.
Jak to vypadá do budoucna? Přes medailový půst si myslím, že český tým naznačil, kam se může ubírat dále. Celý tým měl daleko k hvězdnému výběru, což vykompenzovala týmovost a jednota. Je celkem škoda, že v týmu chyběli vyložení střelci, byť je super, že branky zařizovalo více hráčů, klíčový a drzý kanonýr se hodit mohl. Náš výběr měl dva velmi vyrovnané gólmany a stabilní kostru, která držela pohromadě nějakou dobu. Češi hráli se silnými soupeři rychlý a bruslivý hokej, což je známka, že připravenost hráčů z Evropy je více méně dostatečná a konkurenceschopná. Sám se však trochu bojím, že Kanada nebo Finsko se momentálně nacházejí jinde, než v našem dosahu. To ale asi neznamená, že bychom je nemohli porazit, pokud ne přímo porážet.
Výběr pana trenéra Vladimíra Vůjtka působil velmi houževnatě a po základní skupině se sám pasoval do role černého koně turnaje, který mohl pomýšlet na víc. Náš tým předvedl výkony, za které se nemusí stydět. Prvenství v základní skupině nebylo náhodné a osobně si myslím, že na tento tým i na práci pana Vůjtka můžeme být pyšní. Jako fanoušek českým hokejistům i realizačnímu týmu děkuji. Nezbývá, než čekat na příští rok. Třeba z Paříže a Kolína odvezeme i medaili.