Jako špunt v láhvi. Asi tak se dá shrnout výkon Petra Mrázka, jehož se snažil výběr Evropy odšpuntovat jako nedočkavý alkoholik nejbližší láhev oblíbeného moku. Paradoxně výkon muže s maskou dávala Čechům největší šance na vítězství až do hořkého konce, po kterém most našich nadějí vzplanul, ale dva břehy ještě úplně nerozpojil. Češi ve třetí třetině zahráli dle mého názoru nejlepší dvacetiminutovku na turnaji, ovšem na konci většiny pokusů stál brankář Halák. Slovenský gólman ve svatyni Evropanů sice chytal sebejistě, nicméně jeho soupeři jej prvních čtyřicet minut zase tak moc neobtěžovali.
Pro informaci: Česko v první periodě vystřelilo jen pětkrát (Evropa osmkrát), ve druhé devětkrát (Evropa dvacet jeden krát). Poměr střel se k nám přiklonil až v poslední dvacetiminutovce, ve které jsme vyslali na Haláka třináct ran (Evropa jen o tři méně). Celkový poměr? 41:30 pro starý kontinent. Zbytečné připomínat, že vyhrát jsme potřebovali my.
Konec na turnaji?
Konec na turnaji?
Nesouhlasím s tím, že by český tým byl obětí rozhodčích nebo snad smůly. Pruhovaní bruslaři sem tam odpískali něco podivně, ale stalo se tak i v náš prospěch – zrovna třeba proti Týmu Evropy. Naše vyloučení byly v drtivé většině následkem faulů – někdy úplně zbytečných…
Nejen v českých zápasech se ukázalo, že účinné efektivitě předchází jednoduchost – prosté střílení na bránu, dorážky a nijak složité kombinace. Byli jsme toho svědky i v posledním utkání proti Evropě – ve třetí třetině určitě – a sice při vyrovnání na 2:2 jsme prostě stříleli a nahrávali na volné hráče.
Překvapivě ani jeden bod po dvou zápasech ještě nemusí znamenat stopku. „Stačí,“ aby Kanada prohrála s USA a pak i Evropou. Češi porazí Spojené státy americké a se třemi body přeskočí v tabulce javorové listy. Utopie? Kanada je nejlepší tým na světě s těmi nejvyššími ambicemi. Těžko věřit v něco, co nemáte ve vlastních rukou.