„Je nám líto, ale došlo k jistým změnám.“
„Jsme s Vámi spokojeni, ale…“
„Bohužel, ale musíme to udělat.“
Ať už zaměstnavatel řekne cokoliv, určitě to nebude příjemné. Nebude to snadné pro vás, ba nejspíš ani pro něj. Když už se zdá, že svou práci máte pod kontrolou a všechno funguje jak má, prakticky ze dne na den může přijít osudná chvíle vaši kariéry u oné firmy. Den, kdy tam jste de-facto naposledy. Pak už jen dvouměsíční odpočítávání výpovědní lhůty. Pro někoho pocit neohroženosti se ztrácí za stodolou plné pocitu křivdy. Ale nezoufejte! Vyhazov v práci může znamenat nový, třeba i lepší začátek.
To v příchozí poště zdůrazněna zpráva, že se chystají „změny.“ Probíhající pohovory jsou tajenkou, kdo zůstane a kdo odejde. Ona křížovka je dávno rozluštěna a zbývá jen oznámit dotyčným, kterých se to týká. Asi záleží na přístupu zaměstnavatele, ale věřím, že pokud je váš šéf rozumný člověk, nebude se mu říkat „končíš“ do vašich očí lehce. Situace špatná pro obě strany však může mít dobrý konec, zvláště když na váš účet přiletí odstupné.
Každý člověk je originál a i jeho pocity jsou výjimečné. Určitě budeme všichni vnímat padáka v práci jinak, a přesto v nás bude vyvolávat tak podobné pocity. U někoho křivdu: „jak mohli vyhodit mně? Dělal jsem všechno, co po mně chtěli!“ Jiní si možná řeknou: „stejně jsem tady už nebyl tak spokojený.“ A další půjdou do sebe: „udělal jsem moc chyb. Vybrali mne z nějakého důvodu. Zkusím to napravit, aby příště zaměstnavatel, až bude snižovat stavy, neukázal jasně na mně.“ A tak pořád budeme pokračovat, ať už máme svědomí čisté nebo ne. Podle nějakého klíče (pokud se nevyhazovali všichni) muselo být přistoupeno, že jste si věci balili zrovna vy.
Zaměstnání je důležitá věc. Je to něco, co nás živí a určitě by nás to mělo i bavit, když už to musíme dělat, abychom měli na chleba. Pokud se ocitáme před firmou s krabicí v ruce a třeba i směřujeme na pracovní úřad, máme spoustu možností. Zaměstnavatel, který nám ukázal stopku, nám zároveň poskytl jistou kvalifikaci nebo zkušenosti. Jsme v roli toho, kdo by měl padáka využít ve svůj prospěch. Proč se nezajímat o práci v oboru, pokud nás baví, nebo zkusit něco úplně nového? Proč nejít na pohovor v nové firmě a nezkusit si žádat větší peníze? Co když nám zkušenost vyhozeného přinese třeba jen pocit přemýšlení nad svou osobností? Třeba si budeme i nové práce vážit více, protože budeme vědět, že i když se firmě daří, nemusí tomu tak být pořád.
Téma nuceného odchodu ze zaměstnání není něco univerzálního. Každá výpověď probíhá zcela určitě jinak a každý se k tomu postaví odlišně. Patrně se ani zaměstnavatelé vždycky nezachovají férově, ovšem proč ztrácet hlavu? Proč nevykřesat trochu síly, která je v každém z nás? Vždyť se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Z každého problému vede východisko. Věřit sám v sebe je možná to poslední, co někomu bude v takové situaci zbývat… Především, když na výplatu čeká doma rodina…
„Bohužel, ale musíme to udělat.“
Ať už zaměstnavatel řekne cokoliv, určitě to nebude příjemné. Nebude to snadné pro vás, ba nejspíš ani pro něj. Když už se zdá, že svou práci máte pod kontrolou a všechno funguje jak má, prakticky ze dne na den může přijít osudná chvíle vaši kariéry u oné firmy. Den, kdy tam jste de-facto naposledy. Pak už jen dvouměsíční odpočítávání výpovědní lhůty. Pro někoho pocit neohroženosti se ztrácí za stodolou plné pocitu křivdy. Ale nezoufejte! Vyhazov v práci může znamenat nový, třeba i lepší začátek.
To v příchozí poště zdůrazněna zpráva, že se chystají „změny.“ Probíhající pohovory jsou tajenkou, kdo zůstane a kdo odejde. Ona křížovka je dávno rozluštěna a zbývá jen oznámit dotyčným, kterých se to týká. Asi záleží na přístupu zaměstnavatele, ale věřím, že pokud je váš šéf rozumný člověk, nebude se mu říkat „končíš“ do vašich očí lehce. Situace špatná pro obě strany však může mít dobrý konec, zvláště když na váš účet přiletí odstupné.
Každý člověk je originál a i jeho pocity jsou výjimečné. Určitě budeme všichni vnímat padáka v práci jinak, a přesto v nás bude vyvolávat tak podobné pocity. U někoho křivdu: „jak mohli vyhodit mně? Dělal jsem všechno, co po mně chtěli!“ Jiní si možná řeknou: „stejně jsem tady už nebyl tak spokojený.“ A další půjdou do sebe: „udělal jsem moc chyb. Vybrali mne z nějakého důvodu. Zkusím to napravit, aby příště zaměstnavatel, až bude snižovat stavy, neukázal jasně na mně.“ A tak pořád budeme pokračovat, ať už máme svědomí čisté nebo ne. Podle nějakého klíče (pokud se nevyhazovali všichni) muselo být přistoupeno, že jste si věci balili zrovna vy.
Zaměstnání je důležitá věc. Je to něco, co nás živí a určitě by nás to mělo i bavit, když už to musíme dělat, abychom měli na chleba. Pokud se ocitáme před firmou s krabicí v ruce a třeba i směřujeme na pracovní úřad, máme spoustu možností. Zaměstnavatel, který nám ukázal stopku, nám zároveň poskytl jistou kvalifikaci nebo zkušenosti. Jsme v roli toho, kdo by měl padáka využít ve svůj prospěch. Proč se nezajímat o práci v oboru, pokud nás baví, nebo zkusit něco úplně nového? Proč nejít na pohovor v nové firmě a nezkusit si žádat větší peníze? Co když nám zkušenost vyhozeného přinese třeba jen pocit přemýšlení nad svou osobností? Třeba si budeme i nové práce vážit více, protože budeme vědět, že i když se firmě daří, nemusí tomu tak být pořád.
Téma nuceného odchodu ze zaměstnání není něco univerzálního. Každá výpověď probíhá zcela určitě jinak a každý se k tomu postaví odlišně. Patrně se ani zaměstnavatelé vždycky nezachovají férově, ovšem proč ztrácet hlavu? Proč nevykřesat trochu síly, která je v každém z nás? Vždyť se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Z každého problému vede východisko. Věřit sám v sebe je možná to poslední, co někomu bude v takové situaci zbývat… Především, když na výplatu čeká doma rodina…