Zprávy škodí zdraví...

                Přisedáte k televizi, ovladač zapadá mezi nohu a opěradlo, chcete si odpočinout. Začínají zprávy. Předražené zakázky stíhají jedna druhou, že by se borci z Kobry 11 mohli od nás učit. Alespoň co se rychlosti zlodějen týče. Ovšem u nás se vlastně nekrade ani netuneluje. Osvobozující verdikty v kauzách korupčních počinů a tzv. „trafik“ to jen dokazují. A když přemýšlím, kolik se z mé výplaty odkloní na „potřeby“ státu, můj srdeční tep se zrychluje. Zlostí. A jak jdu do myšlenek hlouběji a porovnám čistou mzdu se superhrubou, kypím. Superhrubá mzda zahrnuje i položky, které za Vás odvádí zaměstnavatel. Další zdravotní i sociální pojištění, atd. Stát musí z něčeho žít, ale proč odebírá takový kus odpracovaného koláče a ještě s tím neumí naložit? Zprávy pak přemítají dotyčné, kteří si z Vašeho koláčku nevezmou jen pár drobků. A jelikož se zde bavíme o miliardách, o které se každým rokem zadlužujeme, jednou nás ten smích přejde. Vás i mne. O to hůř to bude s našimi potomky, protože ti se smát ani nezačnou.                K superhrubé mzdě se ještě vrátím, protože může někdo argumentovat, že ta přeci obsahuje to, co platí zaměstnavatel za své zaměstnance. To bez pochyby ano, ale kde je psáno, že by nemohl být náš příjem vyšší, nebýt takových částek, které odvádíte sami, případně to dělá ještě Váš zaměstnavatel, státu. A těch daní a poplatků prakticky za všechno, co se dá alespoň nějak měřit a počítat, je mnoho. Co se zpráv dotýká, to už moc vidět nechci. Tak například na TV Nova jsem viděl „zajímavou“ reportáž, která mi hodně dala; zjistil jsem, že voda v mrazu zmrzne. Okomentoval bych to frází, kterou používá můj známý; škoda, že mi tu půl minutu života, kterou jsem u té „vsuvky“ strávil, už nikdo nevrátí. Ale to je přehnaný počin, o čem tady hovořím. Nedostal jsem se k tomu, co jsem chtěl zde vyplodit.
                Jen si všímejte, čeho jsou zpravodajské relace plné. Nebudete hádat dlouho, než se dopídíte pravdy. Každý večer na Vás média sypou bahno, které hromadila celý den – násilnosti, zlodějny a podvody. Každý den, každý večer. A na konci zvířátka. Půl hodiny zoufalství, pak dvě minutky štěňátek. A pak snadno vzniká dojem, že všechno je špatné. Vždyť negativní kauzy jsou mnohem zajímavější. To, že někdo dodržuje pravidla, nikoho nezajímá. Nad tím, že někdo jel v obci šedesáti kilometrovou rychlostí, maximálně mávnete rukou. Když by ale nad tím plynovým pedálem měl své chodidlo Karel Gott, vsadím se, že by nad ním okamžitě někteří zlomili hůl, aniž by se zamyslel nad tím, jestli to je vůbec pravda. A proč taky přemýšlet o obsahu pytle, kterým nás zahrabávají média? Nakonec ty sledované zprávy a čtené deníky nikdy nelžou. Argumenty druhých stran často ani nesledujeme a okamžitě se přikláníme na stranu novin a zpráv, jakoby to byly svaté informace. Já už zprávy v televizi prakticky nesleduji. Nemám na to odolný žaludek. Jen čtení zpráv; čtu, jen abych měl nějaký přehled, ale jen několik novinek a dost. Mám to jako s alkoholem – jen přiměřeně. Skoro bych ale pod každou zprávu napsal tučně, případně do celých televizních zpráv „Ministerstvo zdravotnictví varuje všechny diváky a čtenáře novinek (především těch politických) před vážným poškozením zdraví a rizikem srdečních příhod!“ A proto bych ten ovladač nedával daleko. Vždyť nejsou jen kanály se zprávami. A celý večer se zase nemusí trávit u televize…