Černý nájemce na našem balkóně. Ještě chvíli a budeme po něm chtít činži

Postávám si na balkóně, pohnu hlavou a nad prádelními šňůrami spatřím nějakou tmavou kuličku. V noční tmě jsem nebyl schopen říct, o co se jedná. Myslel jsem, že jde o vosí hnízdo. Vzal jsem baterku a spatřím peří. Po chvíli i jedno oko nasměrované na mne. Netrvalo dlouho, než odletěl. Několik dnů se k nám to „vosí hnízdo“ vracelo, lekalo se a odlétalo. Dnes i včera jsem si říkal, jestli zase nepřiletěl. Ve snaze nebýt hlučný otevírám balkón a ten pták k nám zase dorazil přespat… Je trochu vtipné, že mladému tulákovi už peníze nedávám – dal jsem jednou, podruhé jsem odmítl. Místní fabriky se přetahují o lidi a někteří o práci stejně nezakopnou, byť se v tom možná mýlím. A kdyby náhodou o robotu zakopli, rychle zvednou kotvy a jako splašené ptáče odletí za hory. Někdy si říkám, že se ke zvířatům chovám lépe než k některým lidem. A budiž důkazem, že opeřenci, který se pravidelně odevzdává svým ptačím snům nad našimi prádelními šňůrami, jsme nachystali i zrní – jeho snídaně…

 

Líbil se Vám tento článek? Sdílejte jej, prosím. Pomozte mi získat více pravidelných čtenářů…

Co to je vlastně za druh? Jak se tak dívám, korela nebo andulka to nebude…