Politikům bychom měli za vládnutí předkládat účty

Víkend bude po delší době zase hlasovací. Však volební billboardy hyzdí české silnice řadu týdnů, letáčky plní poštovní schránky a politici se předhánějí v idealistickém populismu. Některé zákony, jako třeba zvýšení minimální mzdy, si čistě náhodou sněmovna nechala k debatám právě před vhozením lístků do urny. Nevadí, že volit budeme na úrovni krajů a ne poslanecké sněmovny. K tomu ještě abych nezapomněl senát…

Ty neutichající sliby, jak „Vrátíme kraji prestiž,“ „Napravíme to a ono,“ mě na moment zmrazily a málem jsem se zarazil v rozhodnutí, že volit nepůjdu – zkrátka mě ty sliby znechutily, vždyť ty strany už měly tolik příležitostí. V jistých článcích na blog.idnes (už tam účet nevedu) jsem však perlil o tom, že kdo nevolí, nemá ani právo kritizovat naši politiku. A stojím si za tím pořád – proto se s obálkou za plentu vydám i já. No a vlastně taky kvůli tomu, aby na mém nehlasování nevydělala žádná radikální strana. Koho však volit? Nejeden člověk říká, že bude volit stranu „A,“ aby nepomohl straně „B“ stojící na opačném břehu, čili se přiklání k menšímu zlu. Proč ale volit strany, které stojí proti těm, se kterými zrovna až tak nesympatizujeme? Kam to povede, pokud neustále podpoříme uskupení, které jdou nejméně proti našim zájmům a mají zároveň šanci usednout k moci? 

Proč málo koho zajímají účty našich činitelů? Zadlužování země je přece výsledek práce na billboardech usmívajících se pánů, a tak proč těm stejným lidem pořád otevíráme dveře k vládnutí?

Účtenky se státním dluhem ve schránce; nedělní návštěva premiéra ve škole; ministr financí má rozhodovací právo nad tím, co se bude psát v početně vydávaném denním tisku; strana, jejíž zástupci se nedávno přetahovali (a přetahovat ještě asi budou) o to, co je a co není zneužívání bezpečnostních orgánů; člověk, který během poslední kampaně do poslanecké sněmovny jasně deklaroval cíl být v opozici a odmítavý postoj k převzetí zodpovědnosti v případě zvolení (tento cíl splnil)… 

 

Do těchto témat můžeme vrtat dlouho a bez přestání a určitě se mnou nebudete zdaleka ve všem souhlasit, ovšem možná se shodneme na tom, že politická situace a kurz směřování této země není z dlouhodobého hlediska ideální. Jelikož se vládní partaje často neshodnou s opozicí na některých zásadních otázkách (ať už fialovomodří s oranžovými nebo naopak) na nějakých dlouhodobých cílech, jejichž plnění by prospělo skutečně větší části občanů, nevidím až tak důvod ke chvále naši politické scény. A nevypadá to, že by se něco mělo změnit. Oranžoví upečou nový zákon, modří jej po nástupu do vlády zruší a tak to jde více méně pořád dokola… Tímto budou oni trávit čas. Na vážné věci pak nebude prostor… Například zákony týkající se rodinného práva považuji v této zemi za frašku. Manžel zatají manželce půjčku a ona je pak stírána exekutory.

Takže jak volit? Je to na Vaší úvaze. Jen přijďte a dejte na svůj instinkt. Taky to tak udělám, nicméně si nemůžu odpustit jednu tečku – do senátu volit nebudu. Proč, když si myslím, že by tato země fungovala i bez něj? Nemohu si pomoci, ale pro mě je senát jako nosní mandle – dá se bez ní žít. Dle mého názoru jsme skutečný účet českým politkům na stůl k proplacení ještě nepředložili...

Líbil se Vám tento článek? Jestli ano, pomozte mi získat nové čtenáře a sdílejte jej.