 |
| Pavel Čapek (zdroj www.ceskatelevize.cz ) |
Pane Čapku, televizní diváci Vás znají především z komentování fotbalových přenosů, ovšem Vaše specializace vždy sahala i k jiným sportům, například k veslování či klasickému lyžování. Dá se vytknout jen jedna z těchto sportovních disciplín, které jste naprosto propadl a proč?
Já jsem popadl sportu jako takovému od doby, kdy jsem ho začal vnímat a provozovat jako kluk - to znamená tak od tří let. Když se nás paní učitelka ptala v první třídě, čím bychom chtěli být, tak jsem odpověděl, že buď profesionálním fotbalistou nebo sportovním televizním komentátorem (usmívá se). Z toho vcelku jasně vyplývá, že samozřejmě miluju fotbal ve všech formách a podobách, ale stejný vztah mám i ke sportům, kterým se věnují speciálně už mnoho let v mé profesi - tedy veslování, klasickému lyžování a také tenisu. Jako divák nebo sportovec amatér mám ale v oblibě téměř všechny druhy sportu, které existují…
Předpokládám, že komentovat přímý přenos je o poznání větší dřina než točit příspěvky do sportovních rubrik. Jaký je rozdíl ve Vaší přípravě, kdy něco předtáčíte a když Vás čeká vysílání v reálném čase?
Přímý přenos je neopakovatelný adrenalin, kde nikdy nevíte, co Vás čeká a nemine, ale je potřeba být dobře připravený na jakýkoliv druh práce a myslím nejen v televizní sportovní žurnalistice. Když se připravuje reportáž nebo záznam, je možné některé věci upravovat nebo opravovat, ale ne vždy to musí být nutně ku prospěchu věci. Často platí, že první varianta bývá nejlepší a v přímém přenosu existuje jen první varianta…
Dočetl jsem se o Vás, že jste vystudovaný ekonom. Co se stalo, že Vás osud odvlál do tehdejší Československé televize?
Ekonomii jsem šel studovat, protože mě na to nasměroval můj otec a nevěřil jsem, že bych jako kluk z menšího města (Česká Lípa) mohl někdy proniknout mezi tehdejší televizní sporťáky, kterých bylo v celé federální republice v jediné televizi jen kolem dvaceti. Při studiu VŠE jsem se na čas dostal do týmu externích spolupracovníků sportovní redakce ČST a během vojenské služby - mimochodem na ostravském letišti Mošnov jsem se přihlásil do konkurzu na místo redaktora do tehdejší HRTM a ten ke svému úžasu a štěstí po několika kolech vyhrál (s úsměvem).
K rozhovoru jsem Vás oslovil, protože Vás považuji za jednoho z nejlepších našich komentátorů, ovšem nemohu vynechat určitou věc. Před pár lety se na Vás strhla jistá kritika nevole. Čelil jste útočným komentářům některých diváků, jak jste tuto vlnu zvládl a co Vám pomohlo?
Neútočili na mě jen někteří diváci, ale i některá především bulvární média. Čelil jsem tomu tak, že jsem média ani sociální sítě nečetl. Zajímvé bylo, že když jsem dorazil po MS 2014 na festival COLORS do Ostravy, tak mě tam lidé zastavovali, říkali mi, ať se tím nenechám otrávit a že mi drží palce. Přestože se na této akci tradičně popíjí alkohol, tak se nenašel jediný člověk, který by mě chtěl nebo se odhodlal osobně mi říct, že mu mé komentování fotbalu vadí… Ono je obecně velmi jednoduché cokoliv nebo kohokoliv kritizovat v médiích a na sociálních sítích a říct někomu něco do očí, to umí málokdo… Taky se říká a je to i vědecky dokázané, že mlčící většina se na sociálních sítích většinou nevyjadřuje… Nicméně jsem se ještě v Brazílii rozhodl, že v takovéto atmosféře komentovat fotbal nechci, věnuji se moderování studií fotbal a svou práci mám pořád stejně rád, jako celá ta léta předtím (s úsměvem).
Máte nějaký rituál či talisman pro svou práci?
Talisman pouze pro práci jsem nikdy neměl, dříve jsem se poctivě před každým přenosem takzvaně rozmlouval speciálními jazykolamy, dnes to dělám jen občas, když cítím potřebu.
Na stránkách České televize se uvádí, že jste poměrně aktivním a že se sportu vůbec nevyhýbáte. Jak často se dostanete ke sportování a k čemu nejvíce?
Moje sportování poznamenaly tři operace kolena, od roku 2001 mám umělý přední zkřížený vaz a protože se mi k tomu začala drolit chrupavka, tak jsem ke své obrovské lítosti musel přestat hrát fotbal v jakékoliv formě… Ale o to víc se věnuju horskému kolu, inlinům, lyžím, běžkám, tenisu, pingpongu, občas volejbalu i plážovému a miluju míčový sedmiboj… V posledních dvou letech sportuju tak čtyřikrát v týdnu…
Když Vás vidím v televizi, působíte na mne šarmantním až gentlemanským dojmem. Jsem úplně vedle, nebo razíte určité kavalírské způsoby? Přece jen Vás mimo kameru neznáme, nicméně dneska už vychází z módy pomáhat dámě sundat si kabát, nastavit jí židli nebo podržet dveře. Ale k Vám bych tipl, že Váš případ to určitě není…
Mám rád korektní a slušné chování lidí k sobě navzájem, vadí mi hrubost, buranství nebo dokonce agresivita… No a chovat se k gentlemansky k ženám mi přijde naprosto přirozené (s úsměvem).
Jaký druh hudby posloucháte?
Hudbu miluju, je to božský jazyk, navíc jsem celoživotní amatérský muzikant - kytara, klávesy, poslouchám všechny druhy hudby, neb je jen dobrá nebo špatná, ale nejvíc rock, folk, blues, world music, jazz, lidovou a vážnou…
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo?
V jídle jsem nevybíravý tvor, když si ale mohu vybrat, tak mám rád ryby, mořské plody a obecně lehčí pokrmy, ale občas si dám s chutí tlačenku nebo klobásu (úsmívá se).
Jak často sledujete fotbal?
V dnešní době můžete sledovat díky satelitu nebo speciálním kanálům fotbal v podstatě každý den a od pátku do neděle třeba dvacet zápasů… Já už se snažím vybírat si jen to, co mě láká nebo zajímá profesně - pravidelně sleduji českou ligu, Ligu mistrů, Evropskou ligu a občas něco z Premier league a La Ligy, výjimečně Bundesligu.
Postoupí Baník Ostrava zpět do první ligy?
Baník do 1. ligy patří a já věřím, že postup zpět zvládne, i když podzim ukázal, že to nebude úplně snadné.
Přečtete si mou knihu První poločas?
Knihu si určitě zkusím přečíst (s úsměvem).
Co byste vzkázal mým čtenářům na zlepšení nálady?
Že je nejen dobré, ale i našemu zdraví a celkovému rozpoložení velmi prospěšné, když se snažíme být navzdory čemukoliv vždy a všude optimističtí a pozitivní a snažíme si v rámci
možností užívat života aniž bychom někomu z druhých lidí ubližovali nebo ho nějak omezovali anebo záviděli (s úsměvem). Život je totiž krásné dobrodružství a záleží ze všeho nejvíc na nás, jaký si ho uděláme a jak ho prožijeme (usmívá se).
Žádné komentáře:
Okomentovat