V České republice byli hasiči vždy vnímání s respektem a uznáním. Jejich fungování závisí na dostatku lidských kapacit z mnoha profesí. Lidí však mají u hasičských sborů nedostatek, a to zejména kvůli nárokům na uchazeče. Hasiči potřebují nejen fyzicky a psychicky odolné jedince, potřebují také týmové hráče.
Rozhovor s ppor. Alešem Kupským navíc zdůrazňuje, jak by každý z nás mohl hasičům usnadnit jejich práci, na které může jednou záviset vaše přežití...
Jak dlouho pracujete u hasičů a jakými pozicemi jste si u hasičů prošel?
U Hasičského záchraného sboru (HZS) Jihomoravského kraje pracuji dvacátým šestým rokem. Po celou tuto dobu na územním odboru Brno-město, jako směnový hasič. Prošel jsem si, dalo by se říci, od píky (řadového hasiče), až po momentální zařazení velitele čety (směny) na HS Líšeň.
Co Vás přivedlo k Vaši práci?
Tato práce je založena na týmové spolupráci a velké rozmanitosti zásahů, což ji činí velmi atraktivní. Každý den je jiný, je s novými výzvami a to vše vás posouvá dál. Samozřejmě, že i chtít pomáhat druhým je ta správná motivace k této práci.
Riskoval jste reálně někdy život pro někoho druhého?
Ano, samozřejmě vždyť to vyplývá s podstaty naší práce. Jít tam, odkud jiní utíkají. Není to každodenní záležitost, ale ani nic neobvyklého či vzácného. Byť máme výborné vybavení a jsme vycvičeni na události s různým stupněm nebezpečí, vždy se to může zvrtnout a mnohdy jde i o zdraví či život.
Co je nejčastější výjezd či událost, kterou hasiči řeší? Jsou to dopravní nehody?
Řešení dopravních nehod s účastí HZS je čím dál více, nicméně nejsou tou nejčastější činnosti. Tou jsou technické zásahy různých druhů (otevření bytů pro Policii ČR - PČR či Zdravotnickou záchranou službu - ZZS, odstranění nebezpečných stavů, čerpání vody, apod.).
Pokud bychom se bavili o dopravních nehodách, co byste vzkázal řidičům, když budete vnímat Vaše zkušenosti a zážitky ze zásahů na silnicích?
Důležité je říci, že hasiči tu nejsou od toho, aby někoho soudili a hodnotili, to nám nepřísluší. Je to věcí vyšetřujících orgánů, PČR, soudů a jiných institucí. Řidičům bych vzkázal, ať se k sobě chovají ohleduplně, nepřeceňují možnosti své i svých vozidel. Dnešní vozidla vyvolávají falešný pocit bezpečí, že se nemůže nic stát, a když se stane, elektronika to vše vyřeší. Nevyřeší, a příkladů z naší praxe je celá řada, kdy na to lidé šeredně doplatili. Také bych poprosil, aby složkám integrovaného záchranného systému (IZS) vždy a bezpodmínečně uvolňovali cestu k zásahu. Možná teď nejde o ně samotné, ale příště o ně třeba půjde, a čas lidem, co potřebují pomoc, ubíhá velmi, velmi rychle.
Proč byste doporučil práci u hasičského záchranného sboru?
Práce je to velmi pestrá a zajímavá. Spojuje dovednosti mnoha profesí, a je protknutá týmovým duchem. Hasiči fungují jako rodina. Vždyť spolu trávíme třetinu produktivního času. Kdo je týmovým hráčem, chce pomáhat druhým a nebojí se stále učit novým věcem, tak pro tyto lidi bych práci doporučil.
Proč byste tuto práci naopak nedoporučoval?
Nedoporučoval bych práci těm, co jsou přehnaně sebevědomí, nekomunikativní a tzv. sólisté, ti také nejsou vhodní. Je to velmi individuální a jestli se daný člověk na tuto práci hodí, nelze zjistit v krátké době. Proto je zkušební doba u nových příslušníků 3 roky, za které se pozná, zda je, či není vhodným kandidátem pro další setrvání u sboru. Celkově bych však práci jen doporučoval, a hasičů není nikdy dost (smích).
Když vezmete v úvahu úroveň hasičských záchranných sborů, ať už profesionálních či dobrovolných, jak byste hodnotil celkovou úroveň v České republice napříč kraji? Možná jen Váš subjektivní názor, pokud byste porovnal jednotlivé úrovně různých krajů, co Vás jako první napadne? Jsou mezi nimi rozdíly?
Rozdíly mezi kraji určitě nějaké jsou, ale nic zvláštního či závažného. Je to dáno centrálním vedením, kdy všechny jednotky v celé ČR musí poskytovat kvalitní služby. Na to se velmi dbá, ať už školeními, výcviky, nebo cvičeními... Ověřování kvality je vícestupňové a je v průběhu celého výcvikového roku. Z toho vychází to, že když hasič zažádá o přeložení do jiného územního odboru či kraje, je jeho úroveň vycvičenosti a znalostí standardizována a nemá pak problém se ihned začlenit do činností v novém služebním působišti.
A pokud bychom srovnali úroveň hasičů v České republice a v jiných zemích? Jaká je úroveň našich hasičů a hasičů, například našich sousedských zemích po stránce technické vybavenosti, kapacity, atd.?
Myslím, že systém, tak jak je nastaven v ČR, je nastaven dobře a plně funkční. Úroveň vybavení vycvičenosti u HZS je ve srovnání s okolními zeměmi v Evropě na vysoké úrovni. V některých se jim rovnáme a někde dokonce i překračujeme. Co se týká kapacity personální, bohužel stále nám ve výjezdu chybí hasiči. Ne že by byl malý zájem o tuto práci, ale úroveň žadatelů jde tak nějak dolů. Problémy jsou jak po fyzické stránce, tak i psychologické. Rozdíly mezi HZS a Jednotkou sboru dobrovlných hasičů (JSDH) jsou, byly a budou. To nelze popřít a ani jinak zaonačit. Přece nemůžete chtít po dobrovolné jednotce, která vykonává výcvik a školení ve svém volném čase, úroveň znalostí a vědomostí, jako od profesionálů s permanentním výcvikem a každodenními zkušenostmi z ostrých zásahů. Speciální techniku, ať už výškovou či na zásahy s nebezpečnými látkami, nelze v dostatečné kvalitě zajistit a obsluhovat JSDH. Jinak spolupráce s JSDH funguje, si myslím, dobře a vhodně systém jednotek HZS svými činnostmi doplňují.
Mají hasiči potřebná vybavení a dostatek lidí? Jaký je vlastně zájem o tuto profesi?
Jak jsem již uvedl výše. Vybavenost je na vysoké úrovni, ale vždy je co zlepšit a lze se posunout dál. Stále máme personální nedostatek, který se již delší dobu nedaří naplnit. Parametry výběrového řízení jsou velmi náročné a mnoho uchazečů neuspěje. Částečně je to způsobeno dnešním rytmem doby, kdy mladí lidé mají méně pohybu, pak nemohou splnit podmínky příjímacího řízení a i psychická vyzrálost je menší než dříve. Zájem o tuto profesi je i díky značnému kreditu hasičů u zbytku společnosti velký, jen počet úspěšných absolventů přijatých k HZS není úplně dostačující.
Když se vrátíme k profesi jako takové, co všechno se profesionální hasič bude muset naučit a jaké dovednosti pak u Vás a Vašich kolegů získá a bude muset ovládat?
U HZS jsme všichni hasiči, což obnáší základní výcvik s následnými různými specializačními kurzy. Po absolvování nováčkovského kurzu získají absolventi základní výcvik v běžných činnostech a zásazích, se kterými se běžně setkají (požáry, dopravní nehody, záchrany osob, technické pomoci atd.). Dalším bodem profesního růstu je samotná činnost na stanicích, kdy zkušenostmi, ať už svými nebo zprostředkovanými od služebně starších hasičů, se dále rozvíjí a prohlubují znalosti již získané. Po pár letech praxe, kdy se hasič tzv. ověří v praxi, se může přihlásit do dalších specializačních kurzů, kterých je celá řada. Důležitá je souhra s ostatními v kolektivu, kdy se musíme spolehnout jeden na druhého. Bez toho tuto práci dělat nelze.
Být hasičem je podle mne šlechetné povolání, protože patříte mezi lidi, kteří, když to vezmu s nadsázkou, avšak s reálnou nadsázkou, budete pro mou záchranu riskovat život. Už jste se někdy ve společnosti a v debatách s lidmi cítil, řekněme, poctěn a cítil jste čest za své povolání?
Ano, jak jsem již výše uvedl. Kredit máme ve společnosti veliký, a to díky naší odvedené každodenní práci. Spektrum našich činností je tak velký, že když to přeženu, téměř vše vyřeší hasiči. Mezi tzv. uniformovanými složkami se těšíme té největší přízni obyvatelstva. My nemáme zbraně, nerozdáváme pokuty, ale když je nejhůře, dokážeme vždy pomoci. Proto oblíbenost u lidí je, jaká je. Vnímáme to i u zásahů, jak ostatní lidé na nás reagují, a až na vyjímky jsou emoce pozitivní.
Co byste přál ve své profesi ještě dosáhnout?
Služebně už na výjezdovém postu dosáhnout výše nemohu, nicméně mojí ambicí je nadále podávat ten nejlepší výkon. Něco jsme již dokázali a není toho málo, ale stále je na čem pracovat a je možnost se zlepšovat. To je ten správný motor k tomu, aby za vámi zůstal kus poctivé práce.
Kdyby za Vámi přišel premiér nebo ministr vnitra a řekl Vám, že by pro české hasiče mohl okamžitě udělat jednu věc, splnit jedno akutní přání, ale že o tom musíte rozhodnout Vy sám, co byste odpověděl? Je to hluboké zamyšlení, ale mohl byste říct jednu věc, co pro hasiče udělat a záleželo by to čistě na Vás. Co byste pro Vaše kolegy požadoval?
Více peněz ať už do mezd, tak i pro obnovu techniky či budov. V tomto má stát vůči nám dluh, který by bylo třeba konečně řešit. Jezdíme mnohdy s přestárlou technikou, která by odvedla dobrou práci u JSDH, ale u profesionální jednotky už tu nemá co dělat. Systém obnovy techniky je prapodivný. U zásahu se sejdou jednotky profesionální se starými cisternami a dobrovolné s novými. To pak nad tím nezbývá, než jen kroutit hlavou a ptát se, kde se stala chyba. Postupně se to zlepšuje, ale ne dost rychle. Budovy stanic, to je také mnohdy horor sám o sobě, a zase jsme u peněz. Co se týče platů, není to úplně adekvátní za dané riziko. Jak říkám, pokud nejde o život, tak plat je slušný, ale až jde do tuhého, těch peněz je sakra málo.
Jak vypadá Váš běžný den?
Běžný den začíná převzetím služby od odstupující směny, kdy si předáváme informace o uplynulém dni a co je zapotřebí zajistit pro dnešní službu. Čte se na nástupu jednotky rozkaz na daný den se zařazením na jednotlivá vozidla a zároveň se zjistí početní stav jednotky. Přebírá se fyzickou kontrolou svěřená technika, ověřuje se funkčnost prostředků. Potom začíná dopolední zaměstnání, což u mě jako velitele směny obnáší podřízeným zadat činnost na toto období (výcviky, údržba techniky či areálu stanice). Potom pokračuji v administrativě, což obnáší plánování činností na odpoledne, dalších směn, plánu nepřítomností, zpracování různých dokumentací a podkladů pro výjádření k dokumentaci zdolávání požárů (DZP), podlady pro mzdovou účtárnu atd. atd. Těch administrativních věcí je velmi mnoho. Po obědě následuje odpolední zaměstnání, které se snažíme hlavně zaměřit na výcvikovou část. V podvečer se ještě najde čas k fyzické přípravě, návštěvě posilovny či jiného sportovního vyžití. Sport je u nás velmi důležitý, ať už k rozvoji fyzického fondu, tak i psychické pohodě. Večer následuje vyhodnocení dne, kontrola splnění daných úkolů, co se podařilo více, a co méně. Samozřejmě vše je přerušováno výjezdy jednotky k zásahům. Hasiči zkrátka vždy mají co dělat, i když zrovna tzv. nehoří.
Myslíte, že jsou spoluobčany hasiči vnímáni s respektem a úctou?
Myslím, že ano. Při každodenní styku s nimi to tak vnímám, ať už v uniformě pracovně, tak i v osobním životě. Kolikrát při komunikaci s osobami, kteří jsou vůči vám odměření stačí zmínit své povolání a ledy se ve valné většině protrhnou. Proto si myslím, že respekt a úctu ve společnosti máme. A pokud ji nemáme, dokážeme si ji svým vystupováním a konáním zjednat. Vždy je to jen o lidech, v uniformě či bez.
Žádné komentáře:
Okomentovat