Už je to jedna dekáda, co nás do hlubin starých a zapomenutých her na vlnách českého internetu unáší dvojice Pavel Dobrovský a Jan Olejník. Dva zmiňovaní muži se s nádechem nostalgie ponořují ke vzácným herním i konzolovým artefaktům – a za mne osobně to dělají výborně.
Když jsem jako třicátník – ano, to už bohužel také platí pár
let – objevil pořad o hrách a konzolích, které jsem si jako malý půjčoval –
respektive škemral jsem po jejich půjčení v okolí – mé srdéčko po těchto krásných
dobách zaplesalo. U pořadu Retro Nation velice často, pravda, usínám. Ne však
proto, že by mě informace a „novinky“ o starých hrách a herních mašinách
unavovaly, naopak ze mě v posledních minutách před usnutím vysávají
nahromaděný stres z každodenních úkolů a povinností, a posunou mě do časů,
kdy mou největší starostí bylo porazit zlého doktora Robotníka ve hře Sonic the
Hedgehog 2 pro Segu Megadrive. Ano, ten obrovský robot v Death Egg mi
dělal vrásky na mé jinak mladé a tehdy ještě hubené pleti.
Jmenovaná dvojice ještě v roce 2019 tvořila pořad Retro
Gamesplay, jež byl publikován webem Games.cz. Důležité je, že pořad Retro
Gamesplay měl velice podobný formát, jako má nyní Retro Nation, byť pánové do
světa Retro Nation vnesli určité změny s nádechem zcela vlastní režie. Už
tehdy, každý týden, jste se tedy mohli prostřednictvím dvou chlapíků Pavla a
Honzy spustit do světa her jako je právě Sonic the Hedgehog, první Grand theft
Auto, nebo se třeba zaměřit na nesmrtelný Tetris. Natáčení pořadu bylo však po
odvysílání více jak dvou set videí v průběhu pěti let ukončen, zastaven a
dán k ledu. Naštěstí měli Pavel Dobrovský s Janem Olejníkem a svým
týmem pocit, že by takovému druhu retro show neměl být dán poslední políček, a
že by pořad měl pokračovat. Zrodil se tedy Retro Nation, který jen na YouTube
má přes 12 tisíc pravidelných odběratelů, přičemž každé z videí má až 15
tisíc zhlédnutí. To vše ve veřejné části, která je zdarma, protože Retro Nation
funguje spíše jako komunitní obsah, kde si skalní fandové skrze Patreon koupí
bonusové obsahy. Za tyto příspěvky pak tým Retro Nation financuje svůj obsah.
Koupit stařičké Nintendo 64 nebo Segu Dreamcast logicky něco stojí, a bez peněz
to prostě nejde.
Zpět k tomu důležitému. Robota šíleného vědce Robotníka
jsem nakonec i já překonal, protože postačil pravidelný trénink. Segu Megadrive
II, kterou jsem si v dobách, kdy mi ještě pomálu teklo mléko po bradě,
pouze půjčoval, jsem jeden krásný okamžik našel v zastavárně za pár
stovek. Paradoxně více peněz jsem snad v tu dobu ani neměl, ale takovou
krásně tvarovanou konzoli, která do mých mladých pařanských let přinesla tolik
radosti, jsem v té zastavárně ležet prostě nechat nemohl, byl by to hřích
a rouhání se herní historii. Už nevím, v kterém roce to bylo, ale vím, že
jediným zdrojem mých peněz bylo ještě kapesné od rodičů. Stařičká Sega
Megadrive byla na svou sběratelskou hodnotu levná možná i proto, že měla vadný
konektor u anténního převodníku. Zastavárník mi tehdy řekl, že opravu lze
provést snad jen zalitím konektoru a kabelu do betonu. Sebemenší pohyb či
vibrace totiž vedly ke ztrátě obrazu i zvuku. Čistě náhodou se ale nyní zabývám
návrhem a testováním elektroniky, čemuž jsem se zájmově věnoval už v dobách
mých dětských-nevydělečných, takže jsem si nakonec kabel nejen opravil, ale
dokonce si jej předělal na scartový výstup, takže jsem dosáhl ještě lepší
kvality obrazu i zvuku, než jsem kdy mohl docílit u anténního převodníku, který
byl k Megadrive běžně dodáván.
Ale dost o mně, zpět k herním a konzolovým archeologům Pavlovi
a Honzovi. Jejich videa jsou proti jiným podobného ražení v mnohém výjimečná.
Jejich pořad má totiž zcela jasný formát, jež je základem každého vysílaného
dílu. Trochu ohlédnutí za hrou, trochu brouzdání po historii a vývoji (ať už
hry nebo konzole), a trochu té demontáže v případě, že se díl týká
nějakého toho železa. Pánové několikrát deklarovali, že stařičký hardware nikdy
nepřišel k úrazům s charakterem trvalých následků – a já jim
v tom samozřejmě věřím. No a nedílnou součástí jejich videí je odpovídání
na dotazy diváků, neboť videa jsou vysílány téměř vždy v přímém přenosu,
takže interakce s diváky a reakce na dotazy jsou zde samozřejmostí – a to
nejen na ty od „Mám rád vlaky“, zda se na dané konzoli vyskytují hry
s vlaky.
Abych ale vysvětlil onu zvláštnost pořadů těchto dvou pánů,
a hlavně důvod, proč se jejich pořad liší jiným podobného ražení a zrna. Pavel
Dobrovský a Jan Olejník jsou novináři s bohatými zkušenostmi ze známých
časopisových vydavatelství zaměřených na herní průmysl. Oba do svých videí
vkládají profesionalitu, jež se odráží právě ve vysokém a očekávaném standardu
rozborů herních artefaktů, o kterých vysílají. Vždy totiž dopředu víte, že se
můžete těšit na ověřená a třeba i málo známá fakta k daným tématům, aniž
by pořad i přes živý přenos sklouznul do situace, kdy pánové neví, co říct, byť
si myslím, že i tohle zcela jistě a zákonitě zažili, jelikož se jedná o živá
vysílání. U přímých přenosů musí divák odpustit i nějaké vyřčené nepřesnosti či
drobné chybičky, což je ale něco, co dodává pořadu lidskou tvář, avšak
s naprosto profesionálním pojetím a precizní přípravou, u které si často s úsměvem
na líci říkám něco ve smyslu: „Kde na to ti pánové vlastně berou čas?“ Hru si
musejí zahrát, konzoli vyzkoušet, a ještě si k tomu musí nastudovat
hromadu materiálu.
To samo o sobě staví Retro Nation do za mne výjimečného
světla, jež zaručuje jedinečný zážitek v případě, pokud milujete staré hry
a staré konzole.
Projekt Retro Nation se vyznačuje rostoucím tempem
oblíbenosti a sledovanosti, což dokazují nejen právě ta čísla sledovanosti, ale
i počet lidí navštěvující pravidelné srazy v Červeném Újezdu, a
v neposlední řadě také ochota diváků a fanoušků tento projekt finančně podpořit
na Patreonu. Uznávám, že tento článek může znít až reklamně, ale musím jedním
dechem dodat, že za něj ani nedostanu peníze, a ani mi nebylo Honzou
s Pavlem vyhrožováno, že by mne umlátili těžkým gamepadem prvního Xboxu,
pokud bych tento příspěvek nenapsal. Chtěl jsem se zkrátka podělit o pozitivní
náladu, kterou mi Retro Nation pomáhá těmito malými, ale důležitými střípky
udržet. A to, že u pořadu často usínám, není rozhodně způsobeno nudou, ale tím,
že si pány mnohdy pouštím v časech, kdy už se má oční víčka něžně otírají
o spodní část očí. Navíc rozebíraná témata mne nostalgicky přenášejí do dob
krásných a nostalgických časů, a s takovou konstelací se usíná jedna báseň.
Nicméně jsem se díky Retro Nation dozvěděl celou řadu nových informací, a
objevil spoustu starých a skvělých her – například mne osobně velmi nadchla hra
MoonBase Commander, kterou jsem si díky Retro Nation velmi oblíbil, ale kterou
jsem před tím vůbec neznal.
Takže pokud máte rádi zaprášené hry a herní konzole, a přitom neznáte Pavla a Honzu, doporučuji dát šanci Retro Nation. Borci děkuji za skvělou práci, a jen tak dál. Děláte to skvěle!
Odkazy
Oficiální stránky Retro Nation https://retronation.cz/
Retro Nation na YouTube https://www.youtube.com/channel/UCj06o0LOFU-lFLwGaEOSM7g
Retro Nation na Facebooku https://www.facebook.com/groups/556063644792030/